Dům a zahradu obývá Pavel Vítek dlouhá léta s Janisem Sidovským.
Autor: archiv
Máte krásně udržovanou zahradu, kolik času jí věnujete?

Teď v létě se snažím, abych si den rozdělil: co musím a co se mi chce. Takže v těchto horkých dnech nejprve brzy ráno vyvenčím psy, pak si jdu zaběhat, pak se nasnídám a u počítače vyřeším to nejdůležitější - pokud jde o moji kariéru. Pak, podle počasí, tu denně trávím prací tak hodinu dvě. Díky své profesi se někdy můžu zahradě věnovat i celý den, třeba když řežu a štípu dříví na zimu. Ale pak mám zase někdy tolik práce: koncerty, představení, velké přejezdy po celé republice, že se k ní nedostanu třeba celý týden. Je to prostě nárazovka podle volného času. Snažím se, abych si zahradu a práci na ní příjemně užil, je to úžasný relax.

Letos se všude přemnožili slimáci. Nesežrali vám zeleninovou úrodu?

Jak máme zahradu na horkém, stále sluncem vyhřívaném svahu, tak jich tu nebývá moc. Ale letos jsem - i když to nemám rád, musel zakročit. Poté, co vám slimáci sežerou už třetí vysazenou cuketu, vás to naštve. Takže večer vyrazím s baterkou a bohužel, mají smůlu.


Zahradu máte ve svahu a za plotem les. Nechodí vám sem divoká zvířata?


 Divoký svah za plotem je chráněné území žije tu spousta „sousedů“.Letos nám sem pravidelně chodí srna i s kolouchem. Už si na mě tak zvykli, že na ně přes plot mluvím a oni na mě ze tří metrů koukají. Docela by mě zajímalo, co si o mně myslí.

Víc zvířat k vám nechodí?

Nedvno jsem tady zažil půlnoční horor. Pět minut před půlnocí se ozval děsivý křik. Psi byli okamžitě v pozoru, že se s tím půjdou vypořádat. Tak jsem vzal nůž, sekeru, na hlavu baterku čelovku a vylezl jsem ven. U plotu nad námi se snažil jezevec zamordovat obrovského ježka, který byl stočený do klubíčka a strašně křičel. Bylo mi ho líto, navíc ten jezevec byl tak voprsklej, že si mě nechal přijít asi až na půl metru, než toho ježka pustil a dost naštvaně odběhl. Šel jsem tehdy spát s pocitem, že jsem vykonal, aspoň podle sebe, dobrý skutek. Příště to pro ježuru může dopadnout hůř. Pak sem taky občas zabloudí divoká prasata.

Bulmastifové Oliver a Hubert si zahradu dobře hlídají.
Autor: archiv
A nemají psi chuť si to tím divočákem „vyříkat“?

Scénář je naštěstí stále stejný: psi na něj zařvou - to prase se sebere a jde raději pryč. Jednou jsem jej vyrušil z odpolední siesty já sám, to když jsem něco chtěl prořezat na svahu. Setkání tváří v tvář pro mě nebylo z nejpříjemnějších, docela mi zatrnulo, ale divočák asi usoudil, že mu za tu námahu útoku nestojím a odběhl do přírody, naštěstí pro mě.

Neuloví psi občas něco?

Hubert tady jednou chytil krtka, co mi ryl v záhonech, a já na něj nemohl narazit. Říkal jsem si, na co ten pes tak vytrvale číhá - až se mi pak přišel pochlubit. A jednou v zimě nám sem vlezla srna. Koukám dveřmi do zahrady a najednou proběhne srna, pak psi, pak zase srna...- jako na kolotoči se honili kolem domu. Tak jsem rychle vyběhl taky, psy zavřel domů a srně otevřel bránu, aby mohla do lesa, zpátky totiž neuměla plot přeskočit.

Nejoblíbenějším místem na zahradě je altánek.
Autor: archiv
Kde si na zahradě nejlépe odpočinete?

V altánu nebo v houpací síti. Tam se teď připravuji na muzikál Mamma Mia, ve kterém jsem velice rád přijal hezkou roli Harryho, a taky na Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově. Tam budu za doprovodu symfonického orchestru zpívat ještě společně s dalšími zpěváky ty nejhezčí písně z českých muzikálů. A také už začínám pomalu připravovat svoje letošní vánoční turné. Vím, že to teď v létě zní neobvykle, ale během podzimu mám tolik práce, že turné Vánoční překvapení chci mít vymyšlené už teď. Už se na svoje publikum moc těším.