Než přišlo na svět první mýdlo a byly vynalezeny moderní bubnové pračky, do kterých dávkujeme syntetické prací prostředky, braly se na praní skutečně divné věci. Ve starověku se jako čisticí prostředek běžně používala lidská nebo zvířecí moč. Možná vám to přijde z dnešního pohledu nechutné, ale jak se říká, účel světí prostředky. Skutečně to fungovalo.

"Vůně" Orientu

Čistící vlastnosti moči jsou dány produkcí zásaditého uhličitanu amonného, který vzniká při fermentaci (kvašení) moči. První zmínky o takovém použití moči pocházejí z Orientu, odkud se tento způsob rozšířil na Západ.  Staří Řekové prali prádlo pouze ve vodě, bez mýdla. Římané později používali veřejné prádelny, v nichž pracoval specializovaný personál, který k praní prádla používal něco na způsob pracích prostředků.  

Špinavý středověk    

Ve středověku zájem o hygienu upadal. Šaty se praly jednou za několik měsíců. V době renesance došlo ke specializaci výroby mýdla. V městech vznikla řada prádelen. První ruční mechanické pračky se objevily v polovině 19. století a syntetické prací prostředky na počátku 20. století.

Za posledních pár let se dávkování pracích prostředků změnilo. Přidáváme jich stále méně.
Za posledních pár let se dávkování pracích prostředků změnilo. Přidáváme jich stále méně.
Autor: permechytre.cz
Dávkujte s rozmyslem

Doby, kdy se do pračky přidával prášek od oka ve stylu „čím víc, tím líp“, by už měly být dávno pryč. Nejen, že by to při cenách pracích prostředků výrazně lezlo do peněz. Nadměrným dávkováním líp nevyperete a navíc zbytečně zatěžujete životní prostředí. Moderní kompaktní produkty už umožňují vyprat stejný objem prádla při podstatně menších dávkách, a to až o třetinu. Současně se ušetří až     8 300 tun obalových materiálů, protože menší objem prostředků znamená i méně obalů. To je zhruba tolik odpadu, které v průměru vyprodukuje české město s přibližně 30 000 obyvateli za rok, jako je například Kroměříž či Písek. Jak prát co nejlevněji a nejefektivněji se dozvíte na permechytre.cz.