Není nad to, když se člověk po děsivém dnu v práci konečně dostane domu, kde může a všechny strasti venkovního života zapomenout. Většina lidí se snaží, aby jejich domov byl tím nejbezpečnějším místem na světě. Překvapivě se ze všeho nejvíc bojí, aby se dovnitř nedostali zloději. Často přitom zapomínají na to, že daleko zákeřnějším nepřítelem mohou být oheň, oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO 2) nebo plyn. Když si nedáte pozor a nebudete připraveni, ohrozí život vás i vašich blízkých.

Stačí malý plamínek

Rádi si občas zapálíte svíčku a máte pocit, že je pod kontrolou? Stačí chvíle nepozornosti a v kombinaci s dekoračními závěsy, záclonami a potahy sedaček jste bez šance. Za pár minut máte obývák v plamenech. Na kýbl s vodou z koupelny rovnou zapomeňte. Pokud nemáte doma hasicí přístroj, zachrání vás jen včasný příjezd hasičů.

Co je doma, to se počítá

Podle Vyhlášky č. 23/2008 Sb. musí být všechny rodinné domy schválené po 1.7. 2008 povinně vybaveny alespoň jedním přenosným hasicím přístrojem s minimální hasicí schopností nejméně 34 A. Takový přístroj má uhasit oheň o velikosti táboráku, ze kterého šlehají plameny do výšky 3 metrů. Namísto jednoho můžete pořídit dva nebo více přenosnými hasicími přístroje s menší hasicí schopností. Podmínkou je, že součet hasebních jednotek pro požáry typu A musí dosáhnout alespoň stanovené minimum 34. Pořídíte je v hobbymarketech, u pump nebo na internetu a vyjde vás tak na sedm set.

Hasicí přístroj se vyplatí mít nejen doma, ale i malý třeba v autě.
Hasicí přístroj se vyplatí mít nejen doma, ale i malý třeba v autě.
Autor: Shutterstock.com
Kam s ním

Hasicí přístroj by měl být umístěn na takovém místě, aby byl viditelný, snadno dostupný a rychle použitelný. Jeho kontrola se provádí nejméně jednou za rok a po každém použití. Jednou za 3 - 5 let by měl každý přenosný hasicí přístroj projít náročnější periodickou zkouškou (vodní a pěnový hasicí přístroj musí být přezkušován každé tři roky, ostatní jednou za pět let).

Není ohně bez kouře

Stejně jako u hasicích přístrojů i pro autonomní detektory kouře od roku 2008 platí, že je musí mít všechny nově postavené nebo nově zrekonstruované objekty. Chybět by ovšem neměly v žádné domácnosti. Na trhu jsou autonomní detektory kouře neboli požární hlásiče optické, ionizační, pak jsou tu detektory oxidu uhelnatého, tepla nebo plynu. Detektor kouře koupíte od pár stovek. Detektor by měl být v centrální obytné části, případně v každém patře u patrového domku.

Detektor úniku CO Conrad FlammEx spustí hlasitou akustickou výstrahu a vy tak dostatek času reagovat na hrozící nebezpečí.  Conrad, 1749 Kč
Detektor úniku CO Conrad FlammEx spustí hlasitou akustickou výstrahu a vy tak dostatek času reagovat na hrozící nebezpečí. Conrad, 1749 Kč
Autor: archiv
Neviditelný nepřítel plyn

Všechny plynové spotřebiče by měly projít pravidelným servisem jednou ročně. Platí to především pro plynové kotle, karmy nebo samostatná plynová kamna, takzvané vafky s odtahem spalin přes zeď. Během roku se zanesou spalinami, prachem a drobnými nečistotami. Když je neodstraníte, vzroste jejich spotřeba a navíc hrozí, že se něco ucpe a plyn půjde špatným směrem. Ve špatně větraných místnostech hrozí i hromadění Co a CO2.

Jak vypadá otrava

Otrava oxidem uhelnatým může přicházet pomalu. Stačí špatný tah komína a vracení spalin do místnosti, únik spalin z odtahové cesty netěsnícím komínem, nebo při špatném odvětrání plynového spotřebiče. První příznaky otravy jsou bolest hlavy, únava, nevolnost a závratě. I tady pomohou hlásiče úniku kysličníku uhelnatého i plynu, které na nebezpečí zvukovým alarmem upozorní. Jejich cena začíná kolem čtyř set a použít je můžete v blízkosti kteréhokoli plynového spotřebiče.