„Vermikompostování je speciální druh kompostování pomocí žížal,“ říká na úvod o podstatě této metody odborník na kompostování Tomáš Hodek a pokračuje: „Žížaly přeměňují organický materiál, který vzniká jako odpad v naší domácnosti, na čistý humus.“ Oproti klasickému kompostování, jak jej známe ze zahrady, které je založeno na práci bakterií, je vermikompostování založeno na schopnosti žížal přeměňovat ve svém trávicím traktu organické látky.

„I zde sice odvádějí svou práci bakterie, ale slouží jen k tomu, aby rozrušily buněčné struktury, které žížaly hned olizují. Nemá tam co zapáchat, protože žížaly rozkládající se materiál pojídají,“ doplňuje pan Hodek.

Video
délka: 04:08
480p 360p 240p

Váš Prima receptář: Co je to vermikompostování? Prima TV

Pro to, abyste se mohli vrhnout na vermikompostování, toho nepotřebujete mnoho. V podstatě se jedná jen o speciální nádobu, kvůli snadné údržbě nejlépe plastovou, žížaly a chuť věnovat jim trochu péče. „Žížalí domeček si člověk může vyrobit i sám ze starých kyblíků od barvy, do nichž provrtá díry, anebo si může koupit sofistikovaný vermikompostér, kterých je na trhu celá řada,“ upřesňuje odborník. Základem vermikompostéru je to, že má několik pater. Jednotlivá patra jsou takříkajíc „průlezná“, jsou tam dírky a žížaly prolézají zespoda nahoru. Do nejvyššího patra se dává čerstvý biologický odpad.

Jakmile se patro zaplní, přidává se další. V těch nejspodnějších dílech pak je materiál přeměněný na vermikompost a ten, když je hotový, se vyprázdní. Úplně v tom nejspodnějším patře zůstává tzv. žížalí čaj. „To je skvělé hnojivo, které se v poměru 1:5 nebo 1:10 ředí s vodou a používá se na zálivku, popřípadě díky vysokému obsahu enzymů jako ochrana choulostivých rostlin, jakými jsou například rajčata,“ pochvaluje si Tomáš Hodek.

Co se pilných obyvatelek toho typu kompostu týče, pro vermikompostování se používají buď žížaly kalifornské nebo hnojní. Oba druhy žijí v tlejícím materiálu, nejsou to tedy půdní žížaly.
Tyto žížaly potřebují ke svému spokojenému životu teplotu 18 až 24 °C, což je teplota, při které ideálně žerou a množí se. Vermikompostér tedy může být umístěn přímo v bytě, například v kuchyni, ale i v předsíni, garáži, na chodbě, v létě pak na terase či na dvorku. Pokud umístíme vermikompostér venku, musíme hlídat teploty. V létě musí být zastíněný, aby na něj nepražilo sluníčko a žížaly se neuvařily, v zimě zase musíme dát pozor, aby nezmrzly. Zhruba jednou týdně bychom měli vermikompost trochu „prohrábnout“ a podívat se, jak se našim pomocníkům daří, a zároveň tím materiál trochu provzdušnit.

Ptáte se, jak začít? „Začneme prvním patrem, které vysteleme natrhanými novinami anebo kokosovým vláknem, jež může být součástí dodávky hotového vermikompostéru. A na to začneme vrstvit zbytkový biologický materiál z domácnosti,“ popisuje odborník, „žížaly pak krmíme právě v tom horním patře. Postupně pak přidáváme další patra, až bude spodní patro hotové. Zhruba za tři měsíce máme výsledek, tedy kvalitní vermikompost připravený k použití v zahradě. Ten velice dobře drží vlhkost, je plný živin, a je tudíž vhodný i na výsevy.“

A na jakou stravu pak si žížaly potrpí? „Zelené zbytky, natě, odkrojky, čaje, kávová sedlina, špinavé ubrousky,“ vypočítává pan Hodek, „je však třeba vyvarovat se materiálů, které by mohly zničit pH, tedy například nesypat do kompostu mouku, pozor je třeba dát i na mléčné výrobky.“

Celý pořad VÁŠ PRIMA RECEPTÁŘ sledujte v neděli 23. října v 11.50 na Primě