Kokedamy, přinášející (trochu netradičním způsobem) do našich domovů kousek zeleně, vznikly v Japonsku a vyvinuly se z bonsají. Jejich historie ovšem není zdaleka tak dlouhá a slavná jako u bonsají, dříve byly dokonce považovány za bonsaje chudých, neboť při jejich pěstování nebylo nutné pořizovat nákladné květináče.

Tohoto přívlastku se však kokedamy již dávno zbavily, těší se naopak po celém světě velké oblibě, zvláště u těch, kteří si potrpí na něco mimořádného. Koule zavěšené v prostoru, z nichž vyrůstají nejrůznější druhy rostlin, působí totiž jako excentrické umělecké dílo nebo jako planetární vesmírný model. A přestože je to velice jednoduchý, ekologický a pro pěstitele nijak zvlášť náročný způsob pěstování rostlin, v našich podmínkách je stále dost výjimečný.


Již samotné japonské slovo kokedama, což v doslovném překladu znamená „mechová koule“, charakterizuje princip pěstování: kořenový systém rostliny je upevněný do kompaktního kulatého balu zeminy, omotaného mechem, který má umocnit její přirozenou krásu. „Kokedamy se vyrábějí ze speciálního substrátu, jehož hlavní složkou je černý japonský lepivý jíl ketotsuchi, díky jehož vlastnostem se dá vyrobit koule, která drží perfektně pohromadě. Ta se potom obalí mechem, upevní provázkem a může se zavěsit do prostoru,“ shrnuje zahradnice Lenka Hrubá.

Video
délka: 03:38
480p 360p 240p

Váš Prima receptář: Kokedamy Prima TV/BPŽ


Pro úplný začátek je na výrobu kokedamy nejlepší použít sukulenty, které nejsou náročné na péči. Lze však využít jakoukoli pokojovou rostlinu, pokud se přizpůsobí substrát tak, aby to vyhovovalo tomu konkrétnímu druhu. „Teoreticky by šlo zasadit do balu i semínko, ale většinou se používají již hotové rostliny,“ říká odbornice a pokračuje „já používám nejčastěji asparágus, asplenia, různé sukulenty, kaktusy, maranty.“

A jaký je tedy postup výroby? „Očistíme substrát z rostliny tak, aby zůstaly jen kořeny. Ty následně obalíme do rašeliníku, aby se příliš neponičily a nepolámaly, potom použijeme směs substrátu, kterou jsme namíchali tak, aby byla vhodná pro tu kterou konkrétní rostlinu. Nakonec obalíme jílem. Nyní již můžeme tvarovat do velikosti, jakou potřebujeme,“ vysvětluje Lenka Hrubá, která podle svých slov vyrábí nejčastěji kokedamy o průměru 13 až 15 cm, lze však vytvořit i menší či daleko větší útvary. Vždy záleží na tom, jakým způsobem budeme kokedamu prezentovat, zda umístěnou na talířku či misce nebo zavěšenou v prostoru. Velké koule o průměru 30 cm mohou totiž vážit až deset kilogramů. Malé kokedamy mají zase nevýhodu v tom, že rychle vysychají. „Nakonec omotáme jakýmkoli provázkem z umělého vlákna, aby se nerozložil, a za ten kokedamu zavěsíme.“


Péče o kokedamy se příliš neliší od péče o běžné květiny v květináčích, vždy záleží hlavně na druhu rostliny. Odlišný je pouze proces zalévání. „Celá kokedama se sundá, bal se ponoří do kyblíku s vodou a nechá se několik minut nasáknout. Jakmile začne klesat pod hladinu, je to znamení, že je kokedama vodou dostatečně nasáklá. Vyndáme ji a necháme odstát a okapat na misce či ve dřezu. Poté můžeme znovu zavěsit,“ popisuje zahradnice. Četnost zálivky záleží na druhu rostliny a také na podmínkách prostředí, ve kterém je kokedama umístěná.

Potřeba doplnění zálivky se nejlépe odhaduje podle váhy balové koule: kokedamu jednoduše potěžkáme a na základě toho určíme, zda není už příliš lehká, tedy vyschlá. „Podobně jako u bonsají je u kokedam prostor pro kořeny omezený, tudíž rostlina moc neroste,“ říká paní Hrubá a uzavírá s tím, že „pokud si chceme rostlinu udržet co nejdéle, je dobré jednou za rok přidat do zálivky hnojivo, aby se půda obnovila a rostlina mohla čerpat živiny. Některé druhy kokedam můžeme také přištipovat, pokud nám bude připadat, že rostou moc.“

Celý pořad Váš Prima receptáž sledujte v neděli 13. listopadu v 11.55 na Primě.