Grilování je jeho velkou vášní, léto si bez něj neumí představit. Jen milovaný gril mu nedávno odešel. K padesátinám, které oslavil minulý týden, si tedy vybral nový. Když jsme se sešli k rozhovoru, byl se právě „namlouvat“. „Nový gril, to je jako když si jdete kupovat nové auto…“ říká hlasem, v němž je dětská radost i rozechvělé očekávání. S usměvavým hercem jsme si povídali o tom, který gril je nejlepší, jaké je tajemství dokonalé grilovačky, a prozradil nám i dva jednoduché recepty, které vám zajistí obdiv i těch nejnáročnějších strávníků.

Vy nejste žádný sváteční mistr grilu. Několik let jste moderoval úspěšnou road show Grilmánie a „Grilování s Martinem Zounarem“ je také v nabídce zážitkových agentur…

Pro mě grilovačka začala už v deseti letech, kdy jsme budovali chalupu a chtěli jsme si udělat hezký večer. Jenže nebyl žádný gril – tenkrát se to všechno vyrábělo podomácku, dělaly se takové plechové záležitosti… Tehdy soused Pepík Hanuš vzal staré kolečko, mřížku z ledničky, do dna toho kolečka udělal dvě díry, nahoru položil tu mřížku, vysypal do toho dřevěné uhlí a gril byl hotový. Grilovali jsme na tom tenkrát myslím párky nebo kuřecí. Pro mě začala grilovačka takhle, to bylo někdy začátkem osmdesátých let…

Od grilování v kolečku jste ale udělal určitě pokrok. Když jste dělal Grilmánii, asi jste se i naučil spoustu věcí…

Jsem moc rád, že jsem mohl být u zrodu Grilmánie, že jsem se setkal s jejím duchovním otcem Václavem Modelským. Šest let jsem ji nejen uváděl, ale zároveň jsem sám griloval. A tým, který vyhrál Grilmánii u nás, se na světovém mistrovství v Maďarsku umístil mezi asi sto padesáti týmy z celé planety od Austrálie po Norsko v první dvacítce. To je přeci neuvěřitelné! Grilmánie byla zároveň provázaná s Prima vařečkou, takže jsem se za tu dobu potkal s neuvěřitelnými lidmi, kteří gastronomii rozumí a umějí vařit. A jsem rád, že dneska můžu koukat na Pohlreicha, na Emanuela a na lidi, kteří jsou profesionály, a že se do toho nepletu, i když vařit jsem se naučil. Ta doba, kdy vařili herci a populární osobnosti a vydávali to za kumšt, nebo dokonce diváky učili, jak se má vařit, je naštěstí pryč.

Takže pokud jde o praxi, máte bohaté zkušenosti. Milovníci grilování často soupeří, který typ grilu je ten nejlepší. Na čem tedy grilujete vy?

Rád dělám na plynu. Jeho odpůrci často říkají, že to je „masňácký“. Ale všechno má svoje pro a proti. Třeba včera, když jsem ráno vstal, bylo krásné počasí, škrtnul jsem, na tál dal slaninu, na to prsknul dvě vajíčka a na terase jsme se krásně nasnídali. Bylo to rychlé a příjemné. Osmnáct a půl roku jsem přitom věrný jedné značce, na které jsem se naučil. Touhle dobou pro mě každý rok začíná sezona, už se těším. Letos se těším ještě víc, protože mám 26. května padesátiny…

Všechno nejlepší!

Děkuju! Ale teď nechystám žádnou velkou oslavu, ba naopak, jen příjemné posezení v kruhu přátel. Velký mejdan se plánuje až na září a bude se určitě týkat také mého kolegy Zbyška Pantůčka a – i když by se to asi nemělo prozrazovat, ale je to v návaznosti na můj věk – také Mahuleny Bočanové. Jsme teď takoví tři „pětkaři“ v divadle Háta...

Na obou oslavách asi nebude chybět gril…

Já si právě musím nový gril vybrat, odešel mi po patnácti letech, tak dlouho vydržel. A to jsem se k němu choval opravdu macešsky. Vždycky na jaře jsem ho postříkal takovou tou žíravinou na čištění trub, omyl jsem ho vapkou a vždycky jsem si říkal, že to už nemůžu nikdy nastartovat. Pak jsem pustil plyn, cvak cvak, blaflo to. Kvalita se opravdu prověřila. Nový gril pro mě bude takový vlastní dárek k narozeninám. Můj kamarád Radovan Čihák má v pražské Ocelářské ulici jeden z největších showroomů právě té značky, na kterou nedám dopustit. Známe se už dlouho a on vždycky říká Martine, tak se stav… A já samozřejmě rozmýšlím, přece jen, gril si nekupujete na jednu sezónu, ale teď na to konečně došlo. A moc se těším, protože se jdu namlouvat. Je to podobné, jako když si jdete koupit nové auto…

Takže vy si k padesátinám koupíte nový gril a pak u něj ještě ty narozeniny oslavíte. To se moc nepobavíte…

Ti, kteří mě znají, vědí, že když jsem u grilu – a i když slavím narozeniny, tak se starám. Dělá mi zkrátka dobře vidět ty lidi u grilu, jak jsou spokojení, jak jim chutná. Oni pořád říkají, Martine, sakra, pojď si sednout, nestůj pořád u toho, s tebou je to hrozný, ty máš narozeniny, a griluješ, my si chceme povídat! A já jim říkám, vždyť si povídejte, já vás slyším. Je to prostě příjemný pocit, že lidi sedí u stolu, že se sejdou, že nějakou chvíli spolu stráví, že to není ten strašlivej fast food… Ne že bych si to občas nedal. (smích) Ale musím se pochlubit, dal jsem dolů skoro dvanáct kilo, cítím se teď bezvadně, a o to víc se těším na to grilování.

Takže hned při vašich narozeninách projde nový gril velkou zatěžkávací zkouškou…

Přesně tak. A pak hned na to,  9. června, mám velkou akci pro asi třicet lidí, kde griluju, mám připravené různé chody, celé menu. Dělám to už delší dobu, když si mě lidé pozvou. Mám to moc rád.

Každý obyčejný člověk s vámi může grilovat? Jak to probíhá?

Kdokoli si mě může pozvat, všechno se domluví, všechno si připravím, přijedu, seznámíme se a začneme grilovat, jíst a povídat. Pro mě je to vždycky výzva. Za těch osm devět let, co to takto funguje (akcí mám tak čtyři pět do roka), vznikají i přátelství. Třeba s klukama z Liberce chodím hrát golf a voláme si na Vánoce…

Poradil byste lidem, kteří chtějí grilovat dobře, nějaké finty?

Ta doba, kdy se maso nakládalo na pět dní a leželo v oleji, to už je pryč. Je samozřejmě dobré, když grilujete v sobotu, koupit maso v úterý, pěkně ho nechat v celku, aby se v ledničce vychladilo, aby si odfouklo, aby se uleželo. Je potřeba ho také dobře ukrojit – přes vlákno. Potom stačí rozdělat v dobrém olivovém oleji buď hustší pastu, takovou marinádu, s níž maso potřete až na grilu, ale stačí i jen olivový olej s bylinkami. A až na grilu maso dosolujete, protože když ho posolíte, pustí vodu.

A nějaké koření?

Žádné speciální grilovací koření nepotřebujete, to člověk taky v praxi pozná, že když už chcete do nějaké chuti zajít, třeba do barbecue, vezmete kouřovou sůl, rajský protlak, který si orestujete s cibulkou, sůl, pepř, papriku, hotovo.

Dejte nám prosím ještě tip na nějaký zaručený recept…

Rád, a poradím něco, co na stole opravdu vítězí, i když uděláte maso, jaké chcete. Potřebujete dobrý olivový olej, do toho vmícháte hrst růžové soli a nasekané bylinky (pažitku, tymián rozmarýn, cokoli, ale čerstvé), pak rozmačkaný stroužek česneku. K tomu musíte koupit vynikající bílou italskou foccaciu nebo ciabattu. Tu nakrájíte na kostky, dáte do velké proutěné ošatky a lidi chodí a máčí si ty kostky v tom oleji a cpou se tím… Je to skutečně vynikající! Mně se úplně sbíhají sliny… (smích) A k tomu dáte do velikánské mísy cihlu eidam nakrájenou na malé kostičky, gothaj nebo zauzený salám na malé kostičky, okurku, rajčata, papriky také na kostky, dva velké bílé smetanové jogurty a dvě velké majolky, smícháte, osolíte, opepříte. Posolit musíte trochu víc, aby ta chuť vynikla. A tohle si k tomu masu dáte a k tomu tu italskou veku a normálně se zblázníte, jak je to strašně dobrý!!!

Fotogalerie
4 fotografie

Autor: Kateřina Matoušová
DOPORUČUJEME