Mužík tvrdí, že je na dně. V pronajatém bytě 1+1 v Jestřebí u České Lípy se Blesku svěřil, jak ho "zlatá horečka" vysála a jak sám říká, nechala padnout "držkou do bláta".

Video
délka: 02:19.2
360p 240p

Josef Mužík Video Blesk - Václav Raufer

Jak jste se ke hledání Štěchovického pokladu dostal?

Kopal jsem od přelomu roku 1990 až 1991. Byli jsme taková skupina lidí kolem mé bezpečnostní agentury. Hrabě Rohan měl při bombardování Drážďan odvézt bedny se zlatýma cihlama a ukrýt je v podzemí svého zámku Sychrov u Turnova.

Zabývali jsme se válečnou historií, tak jsme vyrazili na Sychrov. Tam jsme se seznámili s majorem Beranem z Urny. Museli jsme si zařídit povolení od ministra vnitra Langoše, že tam jako civilní agentura můžeme pátrat a začali jsme. V roce 1995 se objevil článek, že nějaký sudetský Němec Helmut Gaensel chce do 14 dní vyzvednout Štěchovický poklad. Jarda Beran, ten major, nám řekl, že Helmuta zná a že tam tenhle sudetský Němec pátrá už od 60. let. Zkrátka že tam skutečně něco je, ale že se neví kde.

My jsme tam měli jako bezpečnostní agentura veškerou činnost v okolí monitorovat, aby poklad nevyzvedl někdo tajně. Byli jsme tam vyslaný na 14 dní a zůstali jsme tam 18 let.

Pak jste přestali monitorovat a začali jste sami hledat?

Přehled jsme o Genselovi měli pořád. Monitorovali jsme ho 24 hodin denně. Ale fyzicky jsem si s nim podal ruku až dva roky po tom.

No a jak jsme se tam pohybovali, tak jsme postupně zjišťovali, že na tom Štěchovickym pokladu skutečně bude něco pravdy. Vyběhal jsem si povolení prostudovat archivy ministerstva vnitra za Národním divadlem, kde bylo 24 beden s výpověďmi Emila Christofera Kleina, a bylo to jasný. To byl stavební inženýr, který řídil veškerý stavby v okolí Štěchovic.

Začal jsem prostě pátrat. Objevil jsem tam spoustu zajímavých věcí, ale v tý době jsem jim ještě tolik nerozumněl. Nejdřív jsem se potřeboval seznámit s válečnou historií, s krajinou, proč to bylo vysídlený a tak dále.

Také jsem navštívil všechny lidi, kteří by mohli mít nějaké informace. Byl jsem samozřejmě i u komunistického předsedy vlády Štrougala a vůbec u všech, kteří tam kdy byli. Shromažďoval jsem od bývalých vnitráků informace z té kauzy Klein a spol. Byly to materiály, který si oni nakradli a který mi pak prodávali. Mám například originál Kleinovu mapu s jeho poznámkami, kterou jsem koupil za 350 tisíc korun. Nezasvěcený člověk tomu nemůže rozumět. Na tý mapě jsou mikroskopický čísilka a podobně. Musel jsem dohledávat dál, abych to dešifroval. Musel jsem se seznámit s almanachem ženijních značek. Postupem let jsem se stal člověkem patnácti profesí, abych do toho proniknul. Historik, geolog, lesák, geofyzik.

Najímal jsem si různý geologický skupiny, který se prošly po lese, oprášily starý akta a prodávali nám je pak za milion a půl.

Nakonec sem přiletěly machři z NASA, který si přivezli svůj radar a veškerý zařízení a já jsem ten jejich průzkum mnou vytipovaných míst financoval. Ono po tý revoluci se vydělávalo poměrně lehko. Jenže ty peníze, co jsem nasušil já prodejem bytu a objektů, začaly prostě lítat.

V té době jste začal hlásat, že už zítra bude Štěchovický poklad nalezen?

Já jsem potřeboval provokovat. Konkurenční skupiny tam místo dvou, byly se mnou najednou tři. Ta nová byla ustanovená z pracovníků ministerstva vnitra. Měli materiály, ke kterejm jsem se já vůbec nedostal.

Jenže když dneska řeknete, že už je Štěchovický poklad nalezen a že ho stačí jenom vyzvednout, tak už tomu nikdo nevěří. I kdyby to byla pravda.

Nikdo z těch lidí nepodnikl takový průzkum jako já. Aby tam lez po kolenou a zkoumal každý strom. Mravenčí prací jsem objevil mnoho věcí, který nás utvrdily v tom, že se v té lokalitě skutečně hodně betonovalo. Akční radius území, v němž jsme operovali, je 260 km čtverečních. Jedná se o hranici Hradišťko, Benešov a Sedlčany. Ale na Hradišťku to bylo zajímavý nejvíc.

Podplukovník Klein, který byl mimochodem později samotným K. H. Frankem povýšen do hodnosti generála, byl největší studnicí informací. Když ho propustili z vězení, byli jsme s ním v kontaktu. Ale nikdy nám neřekl nic přímo. Byl věrný slibu, který dal Třetí říši. Ale naznačoval poměrně jasně.

Němci měli takovou představu, že jsou potomci Keltů. Zakládali si na jakémsi bájném ostrově a podzemním městě. Soutok Sázavy s Vltavou tvořil písmeno V, což v duchu jejich přesvědčení symbolizovalo vítězství jako Viktoria.

Na Sekance byla keltská osada - opidum jako hrom a pro ně bylo to místo prostě mystické. Na tomhle místě se například jednou za čas objeví hvězdy v řadě za sebou. A těmhle věcem oni skutečně věřili. A po studii všech Kleinových materiálů nemohlo být pochyb o tom, že člověk se nemůže držet striktně jenom logiky a faktů, pokud chce rozluštit jeho tajemství.

On už tehdy například říkal, že to tajemství může sdělit, až bude Německo jednotné. A přesně řekl datum, kdy a jak se to stane. To je zaznamenáno v archivech. Takže ten člověk musel mít fenomenální představivost, když to trefil v době, kdy mu doslova hořela prdel.

Takže kvůli mystice ukládali Němci cennosti v okolí Štěchovic?

Nejen proto. V tomhle prostoru postavili betonový sila na odpálení atomové bomby. Byl to poslední bod z něhož chtěli zvrátit vývoj války.

Na jedný straně je to tedy mystika, ale na druhý strategický důvody. V Příbrami byl uran, v Novém Knínu u Dobříše byl aerodynamický tunel na testování tryskových motorů a podobných zařízení.

V Medníku jste našel syntetický pískovec, který nebyl nalezen nikde jinde?

Začal jsem pátrat na severní straně Medníku a já jsem na něj narazil. Na syntetický pískovec. Bylo to udělaný jako malta, v sudu se to míchalo, pak se to nahodilo na stěny a plamenometem to ztvrdili. To mě utvrdilo v tom, že je tam něco, co mělo mít obrovský význam na budování třetí říše, když neváhali investovat velký prachy do vývoji téhle látky.

Co jste tam ještě našel?

Další člověk hned po válce popisoval na ministerstvu obrany, jak Němci na Medníku prováděli důlní činnost. Výbuchy a podobně. Jak vězni klusali v zástupech s nosítkama. Našel jsem kromě toho umělého kamene odškrty ze sbíječek, náboje, odpovídající podřážky bot.

Další takový místo je za Štěchovickou přehradou. Mám svědkyni, která dělal na přehradě v kantýně. Každej den chodilo kolem nich 36 vězňů. Dělníci o tom mluvili, že se tam dělá tunel, a že se tam po Vltavě vozily šífem bedny jako kráva. Ještě se jim smáli, jak se Němci dřou. Čechy k tomu nechtěli pustit, to je jasný.

Třetí místo je Malá Rokle u Hradišťka, pojmenovaná právě po podplukovníkovi Kleinovi. Mohly by tam být uloženy historicky velmi cenný věci.

Šli jsme lesem a najednou se Klein ohnul a našel něco v trávě. Objevil se mezník. Hledal se pomocný zaměřovací bod. Kdyby šel o deset metrů dál, ten betonový monolit by našel. Našel jsem ho já. Kolnusový betonový blok zapuštěný do země. Po dlouhý době jsme ho vytáhli. V téhle štole by měly být bedýnky, v nichž jsou uložený plánky pro další úložiště, problém je ten, že za války bylo tohle území jenom lesem. Jenže dneska jsou tam chataři. A ti řvou, když kopnete do země, že vybouchnou a pododně. Uplácel jsem to tam všechno kolem, ale na jedný bábě to skončilo. Ta má na zahradě roury přímo z toho podzemí. Když je otevřeš, tryská z toho vody, to si prostě neviděl. Já prostě tvrdim, že Štěchovický poklad mám, jenom nemám prostředky ho vyndat.

Říkáte, že jste do kopání investoval svých osm milionů korun. Musel jste být úspěšný muž. Dá se tedy říct, že vás hledání Štěchovického pokladu přivedlo na mizinu?

Byl jsem velice úspěšný. Já jsem zakládal ČSSD, seděl jsem s Buzkovou v kanceláři. Přijímal jsem Paroubka, Grosse... Já jsem přebíral Lidový dům. Krom politiky jsem měl bezpečností agenturu z lidí, který jsem si převzal z OPBH, kde jsem dělával servisního technika. Dával jsem jim kšefty po celý Praze. Tehdy jsme koupili s jedním emigrantem dům za milion a půl a prodali ho za osm. Z tohodle jsem čerpal ty peníze. Ale hledání pokladu mě skutečně přivedlo na mizinu.

Celý hledání bylo vlastně budování na zelený louce s tim, že po tobě nezůstane nic než informace, pokud se to nenajde. Živil jsem třicet lidí, který se mnou šli z agentury a kterou jsem prodal. Všechny jsem platil stovkou na hodinu. Spali jsme ve stanech v karavanech a byli to kluci s rodinou. Když mi došly prachy, domluvili jsme se, že je propustím a že budeme makat o víkendech. Ale já tam musel být fyzicky furt.

Spálil jste dokumenty. Nemrzí vás, že opouštíte osmnáct let svého života?

Držím mediálně konkurenta Helmuta (Gaensela). On se hřeje 18 let v něčem, co vlastně provokuje Mužík. On dostával od sponzorů peníze, ačkoliv je ve větším srabu než já. Já prostě musel skončit. Bydlím v 1+1, ale kam tady dám 25 pytlů materiálů? Tak jsem prostě ty věci, který nejsou tak důležitý, začal pálit.

Novej člověk musí po mě převzít to, co já jsem začal. To, co mám, klidně předám. Ale ne kdejakýmu břídilovi.

Takže jste to hledání ještě uplně neopustil?

To je ohromný projekt. Mám dvě stě dalších míst kde se dá hledat poklad. Ale nejde vždycky o Štěchovice. Mám například dokumenty s heslama ve švýcarských bankách. Ty hesla jsou mikroskopický. Chtěl bych to vydyndat přes židovskou náboženskou obec. Mam sice heslo, jsem toho vlastník, ale co když tam budou k tomu potřeba nějaký další přístupový kódy. Tam musí být ohromný jmění.