Za panem Desenským jsme se vydali jako za jedním ze členů poroty druhého ročníku soutěže NejPes, který začíná 4. března. Přijal nás na svém pozemku uprostřed Vysočiny, kde žije se svými psy, ovcemi, koni a dokonce i s jedním vlkem. Sám Desenský obývá malou žlutou garsonku, ve které jediný civilizační luxus představuje počítač a mobilní telefon.
"Nemám tady sprchu ani teplou vodu, zato tady mám západy slunce, které mi všichni závidí. Všechno je to o prioritách. Pro někoho je to kariéra, moje priorita je příroda a souznění se zvířaty," komentuje s úsměvem svůj neobvyklý životní styl, který označuje jako 'doživotní čundr'.
Rudolf Desenský je odborník na psí chování, jak sám říká 'psí psycholog', který nejlepším přátelům člověka rozumí jako málokdo. Postupem času se stal vyhledávaným specialistou na převýchovu 'zkažených' psů, nad kterými už všichni ostatní zlomili hůl.
"Já si je vezmu, dám je dohromady a pošlu je dál. Jsou to většinou týraní a zanedbaní psi, nebo případy, kdy si lidé vyberou psa, kterého nemají šanci zvládnout. Když mi zavolá důchodkyně, že má problém s kavkazským pasteveckým psem, je jasné, že už to sama nevyřeší. Některé věci se zvládnout dají, třeba když pes utíká, dá se to vyřešit. Ale když je to pes, okolo kterého se majitelé bojí projít, je často bezpečnější změna majitele," říká.
"Teď tady mám patnáct psů, což je počet, který se dá tak akorát zvládnout. V pořadníku mám ještě dva další, kteří čekají, až se mi tady uvolní místo," říká o svých svěřencích Desenský. "Bohužel nemůžu brát všechny, není to tu nafukovací" dodává.
"Tohle je vlastně moje učebnice výchovy psa proti strachu," říká Desenský, zatímco na klíně chová fenku československého vlčáka Báru. "Byla nejbázlivější ze všech psů, které jsem tady kdy měl. Tři roky předtím strávila v kotci a neuměla vůbec nic, jen se všeho bát, před vším utíkat, prchat a schovávat se. Trvalo mi čtyři roky to z ní dostat. Teď už je to normální pes, který vítá i kamarády," popisuje.
Psí psycholog mluví zvolna, klidně a často se usmívá. Hlavně, když mluví o svých psích miláčcích. Náš rozhovor je přerušován jen občasným vyzváněním jeho mobilního telefonu. Lidí, kteří potřebují pomoci s výchovou svého psa, je opravdu hodně.
Rudolf Desenský je se životem na samotě spokojený. Jezdí za ním spousta kamarádů a známých a hlavně zde má své psy...
1/8
Stránky Rudolfa Desenského najdete ZDE.
"V podstatě učím hlavně ty lidi. Se svými psy si to totiž nakonec musí vybojovat sami. Hovor, který začíná tím, že si ke mně chtějí dát psa na převýchovu, okamžitě ukončuji. Něco takového nemá žádný smysl," vypráví. "Občas mi někdo řekne, že si musím vzít jeho psa, nebo ho nechá utratit. To je forma vydírání, která mne absolutně vytáčí. To se nedělá, sebrat psovi život jen za svou vlastní chybu," říká Rudolf Desenský a v té chvíli se neusmívá ani trošku.
Na vině problémů jsou podle psího psychologa Desenského vždycky lidé. "Základem veškerých průšvihů se psy je špatný výběr. Je to trochu jako s autem. Nepořídím si přece teréňáka do garáže do Prahy. Lidem, kteří si vybírají psa, jsem schopen poradit toho správného a musím říct, že jsem se v tom ještě nikdy nespletl," říká.
"Podstatná je vždycky povaha. To, že má pes jedno ucho nakřivo, je detail, na který si majitelé za chvíli zvyknou. Ale když jim nesedí povaha, je to problém. Většina lidí u psů sleduje jejich oči a hezké chloupky, zatímco já se zajímám o jejich chování a psychiku," vypráví o svých zkušenostech Rudolf Desenský.
"Psi fungují podobně jako vlci. Jsou to smečková zvířata, mají rádi pevnou hierarchii. Oproti vlkům jsou tam ale odlišnosti způsobené domestikací. Protože psi od nás odkoukali i naše špatné vlastnosti a při výchově je s tím třeba počítat," dodává psí psycholog.
Přidat názor
