Dvě skupiny psích agresorů
Jsou dvě skupiny agresorů. Jedni jsou vychováni stranou od psů a neproběhla u nich správná socializace vůči svému druhu, to znamená psům jako takovým. Tito psi se prostě jen bojí z neznalosti vzájemné komunikace podle pravidla 'neznám-bojím-útočím'.
Pak je zde druhá, ta početnější skupina, kde mají psi za sebou nějaký konflikt s jiným psem, nebo je nějaký pes napadl, případně 'pouze' vyděsil, nejčastěji v mladém věku, kdy za ně ještě plně zodpovídá šéf a ochranka smečky, tedy jeho majitel.
V případě útoků, eventuálně jen značně hrubých her starších nebo silnějších jedinců vůči mladším, slabším jedincům, eventuálně psů vůči fenkám, jde o skutečný problém, jelikož už nejde o tlak jako takový, ale v těchto případech se tomu říká šikana. Takové sešikanované mládě, nebo slabý pes se následně dostane do strachu z jiných psů a dříve nebo později začne sám šikanovat. To jsou případy, kdy bylo na psa přitlačeno, tak začne později sám tlačit na jiné.
Šikanovaný pes začne šikanovat
Ještě se vrátím k první skupině psů. Lidé mi často argumentují, že se psy chodí mezi jiné psy, nebo i na cvičák. To však ještě neznamená, že došlo ke správné socializaci, jelikož nejde tolik o to, kolem kolika psů socializovaný pes projde, nebo vidí kolem sebe, ale s kolika psy si reálně hraje, nebo s nimi přímo komunikuje a hlavně s jakými psy je v kontaktu.
Častým problémem jsou právě cvičáky, kde stačí jeden jediný pes agresor, ze kterého má pes v průběhu socializace strach, aby socializace jako taková neproběhla tak jak má. Pakliže se pes v průběhu socializace příliš brzy setká se psem, který šikanuje, a to nemusí dojít ani k přímému kontaktu s takovýmto psem, vznikne problém založený na strachu, ten se následně během puberty psa projeví.
Výsledek bude takový, že se kolem podobných modelů psů bojí projít, nebo je začne zpočátku zastrašovat a nakonec na ně útočit. Horší na tom je, že pes socializovaný tímto směrem, jakmile doroste, začne napadat psy na podobné úrovni, ve které sám byl, když se psa šikanisty bál, to znamená, že napadá přesně tak slabé psy, jak se on sám cítil být slabý.
Z toho jsou případy, kdy se bál jako štěně a později sám začne útočit na štěňata, aby se také bála. Jedná se o zkopírovaný model chování z doby socializace. Nejhorší na tom je, že si lidé mnohdy ani nevšimnou momentu, kdy k tlaku na jejich psa vlastně došlo. Buď tomu nedávali žádnou váhu, nebo šlo jen o „pouhé“ zastrašení gestem ze strany druhého psa, jež vyvolalo u tohoto pocit strachu, který nebyl na první pohled patrný, jen se zaryl do paměti jejich psa.
| Přijeďte se podívat | |
|
|
VYŘÍDÍ SI PSI SVÉ PROBLÉMY SAMI? NEBO BY JE MĚL MAJITEL CHRÁNIT? TO SE DOZVÍTE V DRUHÉ ČÁSTI ČLÁNKU RUDOLFA DESENSKÉHO O PSÍ AGRESIVITĚ.
Přidat názor
