V souvislosti s útoky na člověka se často objevuje pojem 'bojová plemena psů'. Opakovaně se rovněž ozývají hlasy, volající po jejich zákazu nebo razantním omezení chovu těchto plemen. Co to ale vlastně jsou ona bojová plemena? Kteří psi jsou mezi ně zařazeni a proč? A v čem spočívá jejich nebezpečnost?
AMERICKÝ PITBULTERIÉR
Tento pes je v souvislosti s napadeními zmiňován rozhodně nejčastěji. Mnoho lidí si při vyslovení slova 'pitbul' představí nelítostného zabijáka, nebezpečného širokému okolí. Jiní lidé si ale naopak nemohou vynachválit jeho věrnou a přímočarou povahu a lásku k lidem.
Americký pitbulteriér vznikl cíleným křížením stafordšírských bulteriérů dovezených v 19. století do USA s dalšími plemeny tak, aby se zvýšila jejich použitelnost při psích zápasech.
Poté, co byla tato krvavá 'zábava' po Velké Británii postavena mimo zákon i v USA, probíhaly zápasy nadále ilegálně a kontroly nad nimi se zmocnilo kriminální podsvětí.
Stále častěji jsou ale pitbulteriéři s úspěchem využíváni jako psi rodinní a služební.
AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
Jedná se vlastně o 'výstavní formu' amerického pitbulteriéra. Ještě počátkem dvacátého století se jednalo o jedno plemeno. Část chovatelů se ale chtěla věnovat výstavám a snažila se u těchto psů soustředit více na vzhled. Tak vznikl pes, kterého sice od pitbula často rozezná jen odborník, ale jehož chov je 'serióznější' a standard je přesněji definován.
K poctě psa, z něhož kdysi vzniklo, bylo plemeno nazváno stafordšírským teriérem, později americkým stafordšírským teriérem, zkráceně 'amstafem'. Od původního stafordšírrského bulteriéra se ale povahou i vzhledem značně liší.
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Pes, který vznikl v Anglii křížením buldoků s teriéry na konci osmnáctého století. Původně byl určen k psím zápasům, které ale byly ve Spojeném království již roku 1835 zakázány.
Od té doby je 'stafbul' chován jako rodinný a společenský pes. Zatímco fyzicky se od doby svého vzniku prakticky nezměnil, povahově se jedná o mírného a přátelského psa, u něhož je obzvlášť oceňován extrémně kladný vztah k dětem, pro nějž si v Británii vysloužil přezdívku 'nanny dog' (pes chůva).
Mnoho příznivců tohoto plemene se pozastavuje nad zařazením 'stafbula' mezi bojová plemena. Jedná se totiž o poměrně malého psa, přátelského k lidem natolik, že ani není doporučován k hlídání domu: je totiž ochoten spřátelit se i se zloději.
V zemi svého původu je v současnosti stafordšírský bulteriér nejrozšířenějším ze všech plemen teriérů a i v Čechách se jeho chov v poslední době poměrně rozšířil.
BULTERIÉR
Historie tohoto psa je podobná jako u stafordšírského teriéra, přestože jeho vzhled je jiný. Bulteriér je snadno zapamatovatelný pro svůj výrazně klabonosý profil.
V případě, že je 'bulík' vhodně a důsledně veden, jedná se o spolehlivého, byť trochu tvrdohlavého psa, vhodného k dětem. Stejně jako 'stafbul' se ani bulteriér k psím zápasům již dávno nepoužívá.
ARGENTINSKÁ DOGA
Silný a respekt vzbuzující pes, který vznikl v Argentině křížením množství plemen, včetně německé a bordeauxské dogy, bulteriéra a irského vlkodava. Výsledek křížení vypadá jeko extrémně veliký pitbulteriér čistě bílé barvy. Pes se v Argentině používá jako lovecké a služební plemeno. Potřebuje veliké množství pohybu a značný prostor.
BULMASTIF (A JEMU PODOBNÍ)
Tento pes, výsledek někdejšího křížení buldoka s mastifem, je, vedle ostatních velkých molosoidních plemen, možná nejblíže zaslouženému označení 'bojové plemeno'. Prapředci psů jako je mastif, neapolský mastin nebo německá doga totiž, jako jediní, kdysi skutečně po boku člověka bojovali v bitvách a jejich úkolem bylo útočit na lidské nepřátele svých pánů.
Je ale nutno dodat, že staří molosové byli používáni v armádách Římanů, Keltů a starověkých Germánů. Jedná se tedy o historii starou přibližně dva tisíce let. Nyní jsou molosoidní plemena místo bojovností známa spíše svou klidnou, někdy až flegmatickou povahou a často velice pomalými, jakoby 'medvědími' pohyby. Jejich velká a svalnatá těla ukrývají značnou sílu, kterou ale zřídkakdy používají.
Jsou však nároční na prostor, množství stravy, i na fyzickou sílu svých pánů a hodí se pouze do rukou zkušených kynologů.
SEZNAMY BOJOVÝCH PLEMEN
Jako reakce na množící se útoky psů na člověka, byl chov některých plemen v několika zemích podroben kontrole. Ve Velké Británii byl například v roce 1991 přijat zákon, který zakazoval držení a chov pitbulteriérů a jejich kříženců. Ti, kteří již na území Británie byli, podléhali přísné registraci.
Spolehlivě rozeznat křížence pitbulteriéra je ale často značně obtížné. Výsledkem tohoto zákona proto nakonec bylo několik tisíc soudních sporů, které britskou vládu stály miliony liber.
I v Čechách se opakovaně objevily snahy o vytvoření seznamu bojových plemen. Jejich tvůrci ale narazili na obtížnost definice bojového plemene. Mnohem větší počet napadení člověka než pitbulteriér má totiž na svědomí třeba velice běžně rozšířený německý ovčák. Navíc například některá pastevecká plemena jsou mnohem silnější a nebezpečnější než tolik diskutovaný pitbulteriér.
Odpůrci těchto restrikcí rovněž argumentují tím, že se ze strany psů nejedná o žádnou opravdovou hrozbu. "Celé je to nesmysl. V Česku každoročně zemře víc lidí na pobodání hmyzem než na pokousání psem. A to nemluvím například o autech," řekl nám jeden z chovatelů.
PSI VŮBEC NE PRO KAŽDÉHO
Psi, označováni jako 'bojoví', jsou často nepříliš velcí, ale značně silní psi s mohutnými čelistmi, kteří dokážou překvapit rychlými a pohotovými reakcemi. Bojí se většinou máločeho a oplývají obrovskou oddaností svému pánovi.
To, co je u těchto psů předností, je ale paradoxně i jejich největší slabinou. Takto silný a sebevědomý pes se totiž rozhodně nehodí pro každého. Předpoklady pro jeho zvládnutí má pouze autoritativní a vyrovnaný majitel, který se bude důsledně snažit potlačit psovu případnou agresivitu a bude mít dostatek zkušeností i síly k tomu, aby tohoto psa kvalitně vychoval.
V případě, že si pitbulteriéra pořídí labilní a zakomplexovaný jedinec jako 'živou zbraň', následky mohou být tragické. Nebezpečný může být i pes, kterému se jeho majitel dostatečně nevěnuje a neumožní mu dostatek potřebného pohybu, nebo který je svým pánem přehnaně trestán. Reakce takto zanedbávaného nebo týraného psa se dají jen těžko odhadnout a může být velice nebezpečný.
Člověk - nebezpečný predátor bez empatie! Článek zde.
Přidat názor
