Chovatelka Martina Habartová, studentka vysoké školy v Praze, říká, že jsou lepší než program v televizi. Prvního osmáka si pořídila před dvěma roky, dnes jich má už sedm a k tomu početnou rodinku dalších hlodavců.
Akční spáči z hamaky
Osmáci učarovali Martině už na základní škole doma na Moravě. Dokonce natolik, že uvažovala o profesi, kde by mohla pracovat se zvířaty. „Jenže rodiče mi to rozmluvili a doma jsem mohla mít jen křečka.“ Dnes studuje v Praze jazyky a s trochou furiantství říká, že její dětský nápad nebyl zas tak špatný. Když se vrátí z přednášek, vítají ji morčata, křečci, králík Zuzanka i milovaní osmáci. Líbí se jí, že jsou akční, zvědaví a všechno chtějí prozkoumat. Večer pozoruje, jak se uloží do závěsné síťky, hamaky, navzájem se chvíli obírají a pak se k sobě přitulí a usnou.
Mazlík s rezervou
Každý z hlodavců má trochu jiné vlastnosti. „Křeček se s člověkem vyloženě nebaví a o mazlení vůbec nestojí,“ charakterizuje největšího samotáře. Na rozdíl od králíka nebo morčete, které si můžete ochočit tak, aby si zvykli na pohlazení. Osmák degu je podle Martiny někde mezi. Od svého páníčka se nechá podrbat a jde dál. Zato ho můžete vycvičit, aby vám vyskočil na rameno na kouzelné slůvko „hop“. Díky průzkumnickým snahám musí být ovšem chovatel stále ve střehu, pokud nechce svého čiperného hlodavce hledat třeba pod sedačkou. Hodně záleží také na tom, nakolik mu umožní vybít jeho energii. „Nejdůležitější je veliká klec,“ konstatuje chovatelka. „A do ní je dobré osmákovi pořídit hamaku, kolotoč a větve na lezení.“ Tihle hlodavci totiž milují zábavu. V přírodě někdy osmáci naběhají až čtyřicet kilometrů za den. Obzvlášť zdatným běžcem je sameček v období, kdy se narodí mláďata a on musí obstarat jídlo pro celou rodinu. K nám osmáci degu připutovali až v 90. letech 20. století, nejprve žili v pražské zoo a až časem se dostali k drobným chovatelům.
Pozor na jídelníček
Na co jsou tito hlodavci, kteří se v průměru dožívají 4 až 6 let, obzvlášť hákliví? Na vhodnou stravu. Pocházejí totiž z oblastí, která je na výživu chudá, převážně se tu živí různými travami. Základem krmení je seno, ke kterému se přidávají bylinky a travní semena. „Směsky pro osmáky, které se prodávají v obchodech, nejsou moc dobré,“ konstatuje Martina. „Najdete v nich hodně surovin s velkým obsahem tuků, jako třeba slunečnicová semínka, obilí, kukuřici nebo oříšky, po kterých zbytečně tloustnou.“ Chovatelka se proto nedávno dohodla s majitelem jednoho minishopu a chce dovážet bylinkové směsi pro osmáky z Polska, které jsou podle jejího názoru daleko vhodnější. A zároveň jedná s fi rmou, která dodává travní semena a mohla by obohatit jídelníček těchto hlodavců.
Hrozba zvaná cukrovka
„Osmáci nesmí dostávat žádné sladkosti ani nic tučného,“ varuje chovatelka. „Sladké jim zvyšuje hladinu krevního cukru, a protože vylučují málo inzulinu, špatně ho odbourávají.“ Kromě obezity jim proto hrozí také cukrovka, která se zpravidla začíná projevovat tím, že pijí daleko víc, než je běžné. Později mohou onemocnět šedým zákalem, nebo mít některé další problémy, které tuto nemoc provázejí. Na rozdíl od člověka má ovšem cukrovka u osmáků obvykle smrtelné následky. Pokud jim přece jenom chcete občas dopřát nějaký pamlsek, pak jim místo sladkého ovoce, rozinek a piškotů nabídněte například hrachové vločky.
Samotáři mívají deprese
Osmáci žijí v přírodě ve velkých rodinných koloniích. A také v zajetí potřebují společnost jiného osmáka. „V opačném případě u nich podle průzkumu, který prováděli na univerzitě v Magdeburgu, trvale klesá hladina serotoninu a dopaminu,“ zmiňuje se Martina. Jinak řečeno – hrozí jim stres a deprese. Osmáci jsou zkrátka společenská zvířata, která se navzájem dotýkají čumáčky, pečují si o kožíšky a ráda si spolu hrají. Proto mohou být dobrými společníky starších dětí a radost dokážou přinést také dospělému.
Přidat názor
Buďte první, kdo vyjádří k tématu svůj názor.
Přidat komentář