Jak došla zdravotní sestra s ředitelem banky z nedalekého města k přesvědčení, že by nebylo od věci postavit si domek na venkově u lesa, vlastně téměř na samotě? O životě v přírodě snili oba řadu let; ona toužila, jak už to bývá, po zahrádce, a on si pro změnu vyzkoušel na dovolené život v kanadské divočině.

A tak se dali do hledání parcely, ideálně starého sadu, kde by mohli své sny zrealizovat. „Dokonce jsem ho měl už vyhlédnutý na jiném místě, ale my se najednou ocitli tady v Jahodově s nabídkou na odkoupení rozlehlé podmáčené zahrady za bývalou hospodou,“ vzpomíná Pavel, jinak rodák z nedaleké vsi.

Latifundie u lesa

O domě samotném rozhodli už dávno – bude to moderní kanadská dřevostavba! Domek útulný, úsporný a také levný, s obkladem místo omítky, vídaný u nás ovšem před 16 lety, kdy se stavbou začínali, velmi zřídka. Ale za tu dobu, co ho užívají, se osvědčil a Motlovi na něj nedají dopustit.

A jaké byly jejich představy o jeho bezprostředním okolí? Samozřejmě doznaly v průběhu let významných změn, ačkoli si pořídili zcela vědomě parcelu o výměře 5000 metrů, což je velký nadstandard. Ovšem tady pod horami to není nic výjimečného.

„Na samém začátku jsem tvrdil, že veškeré travnaté plochy, které nebude možné posekat traktorem, je třeba zalít betonem,“ směje se Pavel. „Postupně jsem také zjistil, že krátce zastřihovaný pažit se vyplatí udržovat jen v nejbližším okolí domu a všude dál trávu sečeme dvakrát, maximálně třikrát za sezónu na seno.

A Šárka? Svého snu o pěkné zahrádce se samozřejmě nevzdala. „Ale její realizaci jsem se mohla věnovat jen po práci a o víkendech,“ dodává. Vymluvit si nenechala ani skalku, a tak si sem z lesa za silnicí sama navozila kusy nádherného slepence, který ze země vyhrabaly „bratrské“ armády, když tu v roce 1968 zakopávaly do země své tanky...

Fotogalerie
8 fotografií
banner hobbymanie.tv