1°C
Tchyni si nevybereš - interiér ano
Když jsem tak stála a dívala se na kus nábytku, na kterém čas zanechal své stopy, uvědomila jsem si, že vůbec nemám přehled o tom, čím po odstranění vyplnit tuto prázdnotu. A protože v dnešní "době kompjútrů" mi přišlo běhání po obchodech únavné, začala jsem na internetu. Tehdy mě ještě ani nenapadlo, že by tento příběh mohl skončit nákupem v e-shopu.
Maják v informačním moři
Zpočátku jsem musela překonat obrovskou informační díru a poprat se s termíny, jako jsou obývací stěny s podsvícením, vysokým leskem či rustikální stěny. Pak přišla ta veselejší část - průzkum nabídky barev a postupný vznik představy o tom, jak si s mým milým po boku a sklenicí vína v ruce užívám čerstvý pohled ze sedačky na nový úlovek (bez tchyně).
Jasná představa
Jdu na to. Rodinná idylka dotažená v představách do posledního detailu, barvy ladí s ostatním nábytkem a vkusně si pohrávají s lehce kontrastním odstínem na zdi. Teď už jen tuto představu převést do reality. Záhy jsem s překvapením zjistila, kolik nábytku se prodává na internetu! Svůj skeptický pohled jsem si potřebovala ověřit: nechá si snad někdo poslat například postel poštou? Před útěkem do obchoďáku s nábytkem mě ale pořád brzdila jedna zásadní věc: cena.
Internet - špatný pán, dobrý sluha
Ano, nákup on-line mě vyjde levněji, ale přece jen - mám si objednat jen tak něco, co nevidím, nemůžu si to osahat a především - někde, kde to neznám? Ze všech stran se sypou nablýskané a lákavé nabídky, ze kterých člověka jen bolí hlava. Jednu věc jsem si ale uvědomila. Za těch posledních pár let se totiž velmi zjednodušil i způsob, jak si můžete svůj záměr předem ověřit u ostatních: kdo se dříve ptal souseda či jednoduše bral, co bylo po ruce, může dnes hravě zjistit, jestli je ten daný obchod nejen spolehlivý, seriózní a levný - ale co na něj říkají lidé, kteří tuto zkušenost mají za sebou.
Stálo to za to
Neuteklo ani pár týdnů a tchyně byla u nás zase. Tentokrát jako pozměněná, ale nebylo to účesem. Zpočátku nevěřícně klopila hlavu a koulela očima upřenýma na přední zeď pokoje, ze které na ni svítil náš nový domácí přírůstek. Bylo to, jako když někdo po dvaceti letech vyjde z pralesa. Netuším, co se jí tehdy honilo hlavou, svůj čaj ani nedopila, ale to my jsme s manželem už otvírali láhev červeného...
