Chalupa na venkově a byt v metropoli, to jsou dva různé světy. Nemusel jste, coby vyznavač zdravého životního stylu, z některých svých nároků kapku slevit?
Některé nároky byly stejně zbytečně upjaté. Zdravé žití a vaření mě ale baví, jak v Říčkách, tak v Praze. Je pravda, že nejraději jím to, co si sám vypěstuji, třeba skopové mám vlastní a ryby mi nosí táta. Autem se snažím po Praze jezdit co nejmíň, pořídil jsem si raději elektrokolo, s ním se dostanu bez problémů všude. A pražský byt jsem si zařídil ekologicky, téměř veškerý nábytek je totiž z dřevěných palet.
Nábytek z palet? Kde jste našel inspiraci?
Dostal jsem na to tip, našel milion fotek na Googlu a zjistil, že je to nový fenomén. Mám šikovného truhláře, který mi už udělal krásné věci i na chalupě. Dali jsme hlavy dohromady, kombinovali, stavěli si nábytek jako z lega. Láďa Holeňa pak palety připravil a je z toho všechno: postel, jídelní i konferenční stůl, příborník, botník, police, knihovna, toaletka v koupelně…
Paletové kousky jsou bezpochyby originální. Dá se na takovém vybavení i ušetřit?
Jde o relativně levný materiál. Paletu, která je z masivního dřeva, pořídíte ve výkupně do dvou stovek. Třeba na postel se jich spotřebovalo asi osm. Pak už stačí jen nápad a šikovný truhlář! A ještě jednu výhodu palety mají. Pracuje se s nimi
jako se skládačkou, takže v případě stěhování budu mít sbaleno za chvíli.
Jakými věcičkami se ještě rád obklopujete?
Vyhovuje mi rustikální styl, retro a starší věci. Mám pár oblíbených bazarů s nábytkem a antiků, kam se chodím dívat. Kupuji třeba i porcelán nebo nádobí z alpaky, které pak hojně používám při vaření. Rád vařím u sebe doma pro kamarády nebo i pro seriálové kolegy z Ordinace v růžové zahradě.
Nápady hýříte, a nejen co se bydlení týká. Jste i autorem zajímavého projektu Listování. O co jde a jak si vede?
Je to cyklus scénického čtení, který lidi baví už přes deset let a zaměstnává i další umělce. A o co jde? Herci představují aktuální a zajímavé knihy, které se objevily na trhu, a to na různých místech po celé republice. Každý měsíc vezmeme nějakou knížku, tu seškrtáme a hrajeme. Jde vždy přibližně o hodinové divadelní vystoupení, ve kterém je přenášen děj knihy, jazyk autora a atmosféra dané literatury na obecenstvo. Snažíme se diváky, v čele s mladou generací, dostat k tomu, co tu bylo první, a sice ke knize. Je to vlastně taky seriál. Patří k mým nejoblíbenějším a doufám, že bude i nekonečný.
Komu je čtené divadlo určeno a kde všude hrajete?
Hrajeme na pěti stálých scénách v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Havlíčkově Brodě a Bratislavě. Průměrně uvádíme až deset premiér ročně, pro dospělé, mládež i děti. A taky hodně cestujeme. Ročně se Listování dostane až do osmdesáti českých měst a odehrají se téměř tři stovky představení.
No, to je slušný výkon! A baví scénické čtení i zmíněné mladší diváky a děti? Někdy má totiž člověk pocit, že knížka je pro ně spíš retro záležitostí.
Co se týká čtení dětí, není to vůbec zlé. Problém nastává kolem páté třídy, ale to je zcela přirozené, děti se stávají mládeží, takovými předpuberťáky, mají svůj počítač, své soukromí, svůj profil, svá tajemství. A nám se daří, když hrajeme po školách, a těch představení je opravdu spousta po celé republice, je přesvědčit, že knížka není mrtvá a že číst si neznamená nic trapného.
Jakou knížku si rád přečtete vy sám?
Knížky jsou moje práce i záliba. Rád si přečtu obzvlášť ty, které mají spád, je jim dobře rozumět a ve své jednoduchosti mají velké kouzlo, které by jen tak nikdo nenapodobil.
Jak jste se už zmínil, s Listováním hodně cestujete. Která místa jste si oblíbil?
Naši republiku projíždím díky práci dennodenně. A zjišťuji, jak krásná jsou tu města. V poslední době mě asi nejvíc dostala Kutná Hora.
A zpátky k práci. Než jste naskočil do seriálů, byl jste známý jako divadelní herec. Které role se vám nejvíc vryly do paměti?
To je těžké. Řezal jsem do tváře krásné Jenůfy jako Laca v Její pastorkyni. Pak jsem jako opilý Francek přemlouval Maryšu, ať se mnou uteče. Treplev v Rackovi byl takovou reflexí mé umělecké puberty. Mortimer v Marii Stuartovně zase rolí, které jsem hodně dlužil. Bavil mě
Biff ve Smrti obchodního cestujícího a rád bych ho hrál znovu, stejně jako Bricka v Kočce na rozpálené plechové střeše. Sám sebe, tedy Lukáše, i když povahově úplně jinde, jsem ztvárnil ve hře Kumšt.
Vzpomenete si, jaká postava vám dala nejvíc zabrat?
Hodně jsem se natrápil s komediemi, třeba s poručíkem Emilem ve Slaměném klobouku nebo s mou poslední velkou rolí, nakladatelem Brochantem v Blbci k večeři.
A co vysněná role? Ta teprve přijde?
Fascinuje mě rodinný klan Baťů. Takže zahrát si takového Jana Antonína Baťu, to bych bral s chutí.
V žebříčku popularity jste v poslední době povyskočil i díky seriálům. Jak jste se vlastně k televizní tvorbě dostal?
Troufám si tvrdit, že pro seriál Ošklivka Katka nenašli v Praze herce, který by dal dohromady dvacet natáčecích dnů v měsíci, a tak se porozhlédli dále, až do Brna, a vytáhli mě. A role doktora Jáchyma Kaliny v Ordinaci v růžové zahradě? Nejdřív jsem váhal, zda do toho jít. Ale pak jsem si řekl, že se přece nebudu vzpírat typu, který mi zcela jistě sedí. I já jsem totiž akční a žoviálně utlachaný (smích).