Václav Krejčí: Mít ženu architektku je při rekonstrukci je výhra

Nový domov jste s rodinou našel v oblasti Starých Řep. Proč padla volba právě na tuto lokalitu a jak dlouho pátrání trvalo?

Já se vlastně celý život stěhuji a buduji domov. A pak jsem si našel ženu, architektku. Zrekonstruovali jsme postupně dva byty, koupili chalupu. Zjistili jsme, že chalupa je drahý luxus. Máte všechno dvakrát, akorát jednu ženu. Začali jsme tam bydlet. Den začínáte sednutím do auta, jedete do Prahy a končíte večer vysednutím. Tak jsme chalupu zase prodali. A před dvanácti lety jsme našli po dlouhém, ale opravdu dlouhém hledání náš ráj na zemi, venkovské stavení v Praze – „Happy Řepy“. Tady už zůstaneme.

V jakém stavu bylo stavení, které jste koupili?

V původním, dost hrozném, jen tašky na střeše byly nové. Velká výzva pro náš „stavitelský tandem“.

Šlo o poměrně rozlehlý objekt, kdo vymýšlel jeho nové proporce a využití?

Vždyť na to právě mám ženu Ing. arch.! (smích) Radím i všem, kteří chtějí stavět nebo už staví: architekt vám spoustu věcí vymyslí, ušetří a hlavně řekne to, co nevíte! Má žena dělala i stavební dozor, který je stejně důležitý.

Měli jste hned jasnou představu, co kde bude, z jakých materiálů? Shodli jste se s vaší paní na stylu bydlení, na vybavení a podobně?

Mít představu o tom, jak bude výsledek vypadat, je důležitá věc. Hned po koupi domu žena navrhla finální řešení, které jsme pak postupně naplňovali. Jsme oba na volné noze, tedy žádný jistý příjem, tak bylo v plánu i něco, co by vydělávalo za nás, když zrovna máme práce méně. Takže něco vydělá televizní studio, něco podnájem.

Jak dlouho rekonstrukce trvala a s čím jste se nejvíc potýkali?

Hlavní rekonstrukce trvala osm let. Neradi se zadlužujeme, tak jsme budovali postupně, podle toho, kolik bylo peněz. Během let se potřeby rodiny i podnikání mění, takže jsme vlastně ještě neskončili. Předělávali jsme dětské pokoje, teď zase úpravy ve studiu. Nás to totiž vlastně baví.

Co se týká materiálů, jakým jste dali přednost?

Nejstarší část našeho domu je asi 120 let stará. Má původní opukové zdivo, dřevěné stropy. Snažili jsme se proto o zachování těchto původních prvků, opuka i dřevěný trámový strop jsou v obývacím pokoji i kuchyni. Tyto původní materiály jsme v interiéru doplnili materiály moderními, tedy kovem a sklem. Tímto kontrastem vznikl příjemný prostor k bydlení. Při dostavbě původního domu jsme se snažili tvarově nenarušit styl klidného bydlení ve staré zástavbě této části Prahy. Takže přístavba je klasická, se sedlovou střechou.

Mysleli jste při rekonstrukci i na úspory energií v domě?

No, snažili jsme se, nové části domu splňují vše, co si moderní doba žádá. I když s opukovým zdivem je to složitější. Ušetříme na topení plynem, často si přitápíme krbem, ten dělá příjemnou atmosféru.

Zapojil jste se nějak do rekonstrukčních prací, nebo jste spíš jen dohlížel na jejich průběh?

Časy, kdy jsme se ženou budovali chalupu opravdu vlastníma rukama, už pominuly. Žena si tenkrát chtěla dokázat, že ona s vysokou školou může být i zedníkem, obkladačem, sádrokartonářem… Musím se pochválit, myslím, že i já jsem byl zdatný řemeslník. Na rekonstrukci tohoto domu jsme si ale už najímali odborníky. Přeci jen jim to jde lépe.

Která místnost či prostor se podle vás nejvíc povedly? Na co jste nejvíc pyšní?

Každý máme ten svůj prostor a jsme na něj pyšní. To je další z výhod většího domu. Já jsem prosadil studio–stodolu, tento prostor vznikl z původní stodoly. Mám také své oblíbené pracovny. A má žena má to ostatní. Skvěle vymyslela krb, obývací stěnu, schodiště, vše s přírodním, neupraveným plechem. A dalším rájem na zemi je pidi zahrádka.

Zmiňujete zahrádku. Kdo se o ni stará a co pěstujete?

Je to vlastně další místnost k bytu, kterou hodně využíváme. V létě tam relaxujeme, opalujeme se a trávíme dlouhé večery. Zahrada je více méně okrasná, najdete tu Catalpa bugei, růži z Jericha – kytku vzkříšení, vřesy a vřesovce, rododendrony a další. Co nám chybí, je šeřík, který miluji, ale ten se nám tam bohužel nevejde, a navíc nekvete celoročně. A pak trávník. Jsem rád, že je pouze na malé ploše. Po chalupě, kde jsem pozemek sekal čtyři hodiny, sekám jen deset minut, a stejně mi to připadá dlouho. Ale už mi nelítá před obličejem tisíce mušek, nepolykám je ani nevdechuji a nelezou do nosu ani uší, fuj! A málem bych zapomněl na naše pnoucí se rostliny, břečťan, révu vinnou. Netušil jsem, že ze dvou sazeniček zakoupených v obchodním domě vypěstujeme tak dobré červené víno, a ještě takové množství. Tak teď jsem poprvé udělal burčák. Pěstujeme ale i pár bylinek, je to příjemné si dělat salát, skočit si na zahrádku a utrhnout libeček a do polévky šnytlik, petrželku, přivonět si k levanduli…

Jak se vám všem v opravených prostorách žije?

Nádherně! V našem domě je pro nás pro všechny, ženu i naše dvě dcery, nejen příjemné bydlení, ale i pracování, protože jsme si to v rámci možností postavili a zabydleli k obrazu svému.

Jste znám jako všestranný umělec, čemu všemu se teď věnujete?

Divadlo hraji v souboru Pavla Trávníčka a dohrávám jedno představení Hledám milence Zn.: Spěchá! divadla Artur. Moderuji pro dospělé, dokážu si k tomu napsat scénář, když je zájem, i ve verších. Říkám si kreativní moderátor. Dopisuji svou další knihu. Natáčím krátké umělecké filmy pro italskou televizi. Ale co dělám nejraději? Hraji představení pro děti, při kterých se snažím děti vzdělávat, vychovávat. Takže až budete pořádat nějakou akci pro děti či dospělé, vzpomeňte si na mne, rád za vámi přijedu!