2°C
Už v dětství začal po vzoru bratra s akrobatickým lyžováním a později vyzkoušel skialpinismus – lyžování v horách ve volném terénu. Na pedagogické fakultě, kde studoval technická praktika a tělesnou výchovu, propadl horolezectví, a aby toho nebylo málo, před lety se začal zajímat o řezbařinu. Zdají se vám jeho záliby různorodé? Pojítkem je přece příroda!
První dláta
Práce se dřevem Čestmíra vždycky zajímala. Jako malý kluk pobýval téměř denně v tátově dílně, kde měl dřevo často po ruce. Vyráběl z něho lodičky, letadla a jedním z nejpovedenějších výtvorů té doby byl totem. „První dláta jsem dostal od rodičů už v deseti letech. Tenkrát jsem ale musel slíbit, že nebudu doma rýt do nábytku a nezraním se,“ říká a hned dodává: „První slib jsem dodnes neporušil, s tím druhým je to horší. Moje ruce poznamenala nejen dláta, ale i cirkulárka.“
Řezba plná života
Práci s dláty naplno propadl před devíti lety. Tenkrát navštívil některá sympozia, kde na vlastní oči viděl, jak se díla rodí, a pro inspiraci si zašel také na výstavy řezeb. Na které dílo z dob svých začátků dodnes vzpomíná? „Na jedné zahradě v Horních Bludovicích jsem uviděl obrovský vykotlaný lipový kmen. Měl v průměru metr a půl, stáří jsem podle letokruhů odhadoval na 200 let. Několik týdnů jsem ho chodil okukovat a pak jsem zavolal majiteli. Nechtěl mi ho prodat, ale dohodli jsme se, že mu z kmene vyřežu klát – tedy úl. Jeho sousedé se divili, že ze dřeva chci něco vytvářet, prý se hodí akorát tak do kamen. Když ale uviděli za měsíc výsledek, byli překvapení. Kmen se sice musel po obvodu zpevnit výztuhami, které jsme spolu s budoucím majitelem sami vykovali, ale námaha stála za to.“ Dnes dělá parádu poblíž cyklostezky z Havířova na Žermanickou přehradu.
Každému podle gusta
Čestmír se zaměřuje hlavně na zahradní artefakty, jako jsou zvonice, pohádkové a mytické figury nebo zvířata. „Rád vytvářím praktické věci, které můžete nějak využít a nejsou jen na okrasu. A pokud to jen trochu jde, snažím se o řezby pozitivní a vtipně laděné, takže třeba hastrman bude mít rozbitou botu.“ Ale nemusí jít jen o postavy, někomu se zalíbí sluneční hodiny a další si možná nechá vyřezat originální dřevěné cedulky, například popisná čísla. Na otázku, odkud řezbář čerpá inspiraci pro svá díla, bez rozmýšlení odpoví: „Chodím s očima otevřenýma a vždycky, když mě něco napadne, načrtnu si to do bloku. Možnosti dřeva jsou neomezené.“
Čas jako nepřítel
Skloubit koníčky, práci a rodinu dá učiteli pořádně zabrat. „Rodina je na prvním místě, proto s ohledem na ni a teď také na řezbaření mi na lezení zbývá stále méně času. Skialpy ale v koutě ještě nestojí, v zimě na nich jezdím se svou čtyřletou dcerou Leontýnkou na Lysou horu v Beskydech. Táhnu ji za sebou, povídáme si a sbíráme rampouchy. S kamarády občas vyrazím do hor, na Roháče, do Alp... Pokud napadne sníh, lyžuju, a když je pěkně, vydáme se s rodinou – letos v lednu jsme se rozrostli o syna Čestmíra – do přírody nebo na skály.“ Nakonec se však usměje: „Poslední dobou je to s počasím všelijaké, takže nejvíc vyřezávám a manželka je ráda. Myslím, že mou proměnu z horolezce na řezbáře jenom uvítala.“
Učení versus koníček
Čestmír pracuje jako učitel na základní škole a je mu líto, že nevidí konkrétní výsledky. „Jednoduše řečeno, žáci přicházejí a odcházejí. Jak se uplatní po škole, to se nedozvím. Přesto si ale vážím stálého příjmu, i když být svým vlastním pánem by nebylo špatné,“ zvažuje nahlas, hned se však zarazí: „Jenže jinak se tvoří, když se chce, a jinak, když se musí. Zatím stíhám práci i řezbařinu, takže vlastně nemám důvod nic měnit.“ Ostatně na Čestmírovi je vidět, že je spokojený. A není divu – když pracujete se dřevem, příroda vás nabije energií. „Vyřezávám, protože mě to těší. Tak kdybyste něco chtěli vyrobit, klidně si řekněte...“
Pod pokličkou řezbařiny
Čestmír Slíva nejčastěji používá měkké lipové dřevo, které se dá opracovávat všemi směry a je soudržné, nejraději má však dubové – výrobek z tvrdého dubu slibuje delší životnost, materiál je však drahý, a tedy i méně dostupný. A odkud dřevo získává? „Všude, kde se dá. Jak vidím, že někdo něco kácí, už jsem ve střehu.“ Menší a jednodušší výrobky si předem načrtne, u větších a komplikovanějších si nejdříve vytvoří model z hlíny. Pak dřevo nahrubo opracuje motorovou pilou a potom používá dláta, výjimečně povrch brousí. Například na 1,8 metru vysoké víle pracoval ve volných chvílích jeden měsíc. Hotové dílo určené pro venkovní použití napouští fungicidními přípravky (nejhorší jsou houby) a pak ho natře ekologicky nezávadnou silnovrstvou lazurou s ochranou proti UV. „A dekoraci do interiéru napouštím včelím voskem, příjemně voní a jako ochrana stačí.“ Pokud byste se chtěli dozvědět více, podívejte se na www.cestmir.estranky.cz.
