Blesk.cz na lovu pokladů: Našli jsme napoleonské mince a knoflíky

Stojíme na kopci Žuráň. Odtud velel Napoleon svým vojákům v slavném střetu tří císařů, tedy v bitvě u Slavkova. Prostor bojiště máme jako na dlani. Podaří se nám tady i po více než 200 letech najít pozůstatky nejkrvavější bitvy té doby?

Kdo hledá, najde…

Josef Válek vytahuje z auta svoje „nádobíčko“. Jeho detektor kovů vypadá tak trochu jako vyžínač na trávu, ale tenhle moderní přístroj toho umí mnohem víc. Zkušený lovec pokladů z Brna, který má za sebou tisíce hodin hledání a stovky nachozených kilometrů, se dává do práce.

Jsme jen pár desítek metrů od památníku, když detektor začne pískat. Josef Válek rýčem vyrýpne drn. Rozdělí ho na dvě části a s jednou po druhé přejíždí nad kotoučem detektoru. Tu, která znovu hvízdá, opět půlí a pokračuje, dokud nenajde to, co přístroj pod zemí „viděl“. Je to starý knoflík z vojenské uniformy…

Půjčuji si přístroj a zkouším to taky. Ve sluchátcích se za chvíli ozve znovu hvízdání. Až je nejsilnější, dělám totéž, co jsem odkoukal od svého učitele. Hm, rezavá zátka od piva… Tak to pozůstatek z bitvy určitě nebude! Předávám raději „žezlo“ zpátky.

Náš poklad: Desítky kulek, mincí, a také vzácné pečetidlo

Lovec pokladů se rozhlédne zkušeným okem a vydáváme se dále do polí.

„Nejvíc se toho najde v terénních dolících, kam se schovávali ranění vojáci,“ vysvětluje. Za chvíli se detektor znovu rozhvízdá. A pak už se ozývá snad na každém kroku. Nacházíme knoflíky z uniforem, dávné mince, desítky kulek do pušek a mušket - a také součástky ze zemědělských strojů, plechovky, socialistický desetník.

Asi po hodině najdeme nález nejcennější - svatopetrské církevní pečetidlo. Tak alespoň náš poklad vyhodnotili pracovníci Historického muzea ve Slavkově, kterému veškeré nálezy ze slavkovského bojiště podle zákona patří.

Lov je cennější, než kořist

Zlatý poklad jsme sice nenašli. Ale podle Zdeňka Moltaše z Mostu, autora knihy "Detektory kovů prakticky...", o to hledačům ani nejde. „Je nás v Česku už více než 4 000. A většina z nás se řídí heslem nejproslulejšího světového hledače pokladů Roberta Chorrouxe. Tedy že lov je cennější, než kořist. Hledání je především skvělá relaxace, ale také dost adrenalinový koníček. Nikdy totiž nevíte, co najdete…“

Zachraňují „zatoulané“ věci i manželství

Někdy hledače pokladů volají lidé, aby jim našli „zatoulané“ předměty. „Podařilo se mi najít třeba ztracené cenné rodinné šperky. Ale nejúsměvnější hledání jsem zažil, když mi volal pán z Brna, že potřebuje rychle najít na jedné velké louce snubní prsten. Na místě pak z něho vylezlo, že ho ztratil při milování. Ale s manželkou to nebylo. Takže jsem ho možná zachránil před rozvodem,“ vzpomíná.

Proč se ztrácejí opravdové poklady

Občas se ale hledačům podaří najít opravdový poklad. Zlaté mince, archeologicky cenné věci. Co se potom s nimi děje? „K archeologickým nálezům musím volat odborníky. U mincí, prstenů a dalších předmětů pak záleží na tom, mají-li historickou hodnotu. V tom případě je musí nálezce odevzdat příslušnému muzeu.“

Tady je ale podle něj problém v našich zákonech. „Podle nich dostanete jako nálezné nikoliv tržní hodnotu, jako je tomu třeba v Anglii, ale jen cenu kovu. Ne každý pak odolá nabídce sběratele, který je mu ochoten za starodávnou zlatou minci namísto osmi stovek od muzea nabídnout i sto tisíc korun,“ vysvětluje Zdeněk Moltaš.

Novodobí vykradači hrobů

Právě sběratelé mají na svědomí to, že se z některých hledačů stali se z nich novodobí vykradači hrobů. „Je jich jenom hrstka, ale nesmírně škodí dobré pověsti našeho koníčku,“ říkají shodně jak ZdeněkMoltaš, tak Josef Válek.

„Jsou to zlodějské hyeny, po kterých zůstává jenom spoušť a měsíční krajina. Jdou po penězích, nestydí se vykopat třeba pozůstatky mrtvého německého vojáka, obrat ho o všechno sběratelsky cenné a jeho kosti rozházet po okolí,“ říká Moltaš nazlobeně s tím, že se od takových lidí pravověrní hledači distancují.