Psí psycholog Desenský: Otevřený dopis soutěžícím

Vítám všechny účastníky soutěže nejPes 2010. Kdo jsem, už jistě víte z médií nebo internetu, proto se nebudu zabývat detailním osobním profilem.

Psi jsou bezvadní kamarádi, proto jsem se už hodně dávno rozhodl je trochu více poznat a porozumět jim. Nejvíc mne zajímá, jak uvažují, jak si řadí priority a jak se s nimi lze domluvit. Perfektní je, že nejsou nikdy dva psi stejní, i kdyby šlo o sourozence z jednoho vrhu. Každý z nich je naprosto originální. To je hlavní důvod, proč se vyhýbám jakýmkoli šablonám nebo škatulkování.

Jaké plemeno si vybrat

Často se mne lidé ptají, jako si mají vybrat plemeno psa. Myslím si, že to není tolik o plemeni, ale o povaze, kterou každý jedinec plemene má a zda je ta povaha shodná s povahou člověka. Setkávám se s tím, kdy mi lidé zavolají, že mají psa stejného plemene, jako měli před ním a tenhle je problematický.

Samozřejmě, vybrali si psa podle hezkých chloupků a roztomilých očíček, aby vypadal co nejvíce jako ten předchozí. Už si ale nevšimli, že jejich předchozí kliďas, který pro ně v podstatě zadarmo udělal cokoli, není stejný jako ten nový tvrdohlavec, který sice vypadá hodně podobně, ale s člověkem spolupracuje, jen když se mu chce, povahu má naprosto jinou a to je ten jejich problém. To znamená, že problém nemá pes, ale ti lidé, kteří zvolili nesprávné priority při výběru svého psa.

Porotkyně nejPsa Marta Jandová vítá soutěžící

Marta Jandová se svou milovanou fenkou Katze. Autor: Jiří Černohorský Zdravím velkou rodinu milovníků psů. Každý pejsek je ten nej a proto bude určitě pořádně těžké vybírat. Mějte svého pejska tak moc rádi, jako má rád on vás. S láskou vaše Marta Jandová

Porotce a šéf trojského útulku Václav Steinbauer zdraví soutěžící

Václav Steinbauer se svou fenkou dobrmana Fez. Autor: Archiv Václava Steinbauera Jsem velmi rád, že se městský útulek provozovaný Městskou policií hl.m. Prahy , díky kterému odchází ke svým a novým páníčkům měsíčně zhruba 250 psů, podílí na této velmi hezké soutěži, o kterou je, jak sám zaznamenávám z mého okolí a telefonických dotazů velmi vysoký zájem. Přeji všem ve všech kategoriích soutěže hodně štěstí a věřím, že tato soutěž pomůže najít nové domovy právě pro ty opuštěné psy, kteří zatím na své nové páníčky čekají. Václav Steinbauer vedoucí Útulku pro opuštěná zvířata

Dominantní pes? Většinou jen rozmazlený!

Velice často se setkávám s tvrzením majitelů psů, že jejich pes je dominantní. Tohle říkají především ti, kdo nevidí do reálného myšlení psů. Pracuji se psy opravdu už hodně dlouho a se skutečně dominantními psy se setkávám zřídka. Nejedná se o psy, kteří si jen dělají, co chtějí, tudíž se jedná jen o rozmazlenost, kdy lidé zavedli demokratickou výchovu ve směru, kdy si pes může zvolit, co se mu zlíbí a postupem času se to dostalo tak daleko, kdy už vládnou tak trochu všichni všem a vlastně nikdo nikomu.

Vláda bez vlády je anarchie a podle mého názoru nemá ve vztazích se psy demokracie, natož anarchie vůbec co dělat. Netvrdím, že pes má člověku „makat bezmyšlenkovitě jako stroj“, ale přeci jen má mít člověk pořád v ruce argumenty a právo posledního slova, tedy psu vládnout a ne se s ním pořád hádat, zda to, co se od něho chce, udělá, nebo neudělá, když se psu nechce.

Stejné je to se psy, kteří se vytahují na každého, ať už na lidi nebo na jiné psy. Zpravidla nejde o dominantní chování, ale zase o uvolnění mravů, kdy si pes dělá, co se mu zlíbí, čemuž se zase obecně říká rozmazlenost. Nezřídka jde jen o strach o sebe přetočený do agrese, a pokud jde pes po slabších, pak už je to klasická šikana. Ta bývá nejčastějším problémem, kde lidé nazývají chování psa dominantním.

---

Zajímají vás další informace o Rudolfu Desenském a knize, kterou o psech napsal? Podívejte se ZDE>>

---

Pes potřebuje pána s autoritou

Dominantní psi jsou ve skutečnosti rození 'ředitelé', kteří moc dobře vědí, čeho chtějí dosáhnout a umí toho dosáhnout. Často k tomu vůbec nepotřebují sílu zubů, ale sílu svého přesvědčení a svého rozumu. Jedná se vždy o vysoce inteligentní psy s vůdčími schopnostmi od přírody, ale především se smyslem pro ovládání druhých a bezvadnou souhrou s jinou autoritou, když je to přirozená autorita, která se s nimi umí domluvit.

Ten, kdo je zběhlý v chování psů, takového psa pozná hned, jak se s ním setká, ostatní si ani nevšimnou, že mají s takovým psem co dočinění. Když se podíváte do očí takovému dominantní psu, který se pro něco rozhodl, nemusí ani vycenit zuby a poznáte, že je lepší se mu klidit z cesty. Horší je to ovšem v případě, kdy je ten pes váš.

Slušně vychovaní psi však nezneužívají svou sílu, aby se zabývali slabšími. To je pod jejich úroveň. Slabší jedince spíše chrání, protože to je jejich cílem. Když to vezmeme obecně, ředitel bez zaměstnanců nemůže být nikomu ředitelem. Tito takzvaní samovládci nebývají dosti nebezpeční jen svému okolí, ale i sami sobě, jelikož brzy ani neví, co vlastně chtějí, jen je baví na někoho tlačit.

Když vám bude někdo tvrdit, že dominantní pes je zaručeně ten, který vždy vyhledává vyvýšená místa, nevěřte tomu. Mám doma velice submisivního karpatského vlka a ten hledá vyvýšená místa jen proto, aby měl lepší výhled na dění kolem, přitom se nepokouší vládnout a dominantní nikdy nebude. Moje fenky mi běžně lezou až na hlavu a jsme spokojení všichni. Ony, že jim dovolím být tak blízko u mne, a já, že se nebojí projevovat se přirozeně.

Pes v posteli je v pořádku

Stejné je to s fámou, že pes nesmí chodit první do dveří. Kdybych lavině svých psů ženoucí se ven na zahradu včas neuhnul, strhla by mne sebou. Podobný názor mám na to, že pes nesmí nikdy do postele, aby nebyl dominantní. Přece nebudu v zimě platit nehorázné peníze za velké množství uhlí, když mám smečku velkých chlupatých psů. Neznám lepší teplo, než je přírodní teplo ze psích kožíšků. Takový leonberger opřený v noci o bolavá záda…, to vám nevynahradí ani nejlepší doktor žádnými prášky nebo mastmi.

Samozřejmě že všechno má svá pravidla. Když se rozhodnu psa v něčem zastavit, zastavím ho jediným povelem. Proto svým psům dovoluji často poměrně hodně. Spolupracují totiž se mnou a nedělají si, co chtějí, když to nechci já.

Jestliže vám bude někdo tvrdit, že je váš pes dominantní, vezměte rozum do hrsti a použijte selský rozum.  Selský rozum je vždy mnohem lepší, než nějaké šablony nebo škatulky těch, co neví, o čem mluví.

Už je váš pejsek v soutěži nejPes 2010 o 50 000 korun? Ne? Pak neváhejte a přihlašte ho na www.nejpes.cz >>