Vyplývá to z rozdílů ve stavbě trávicího traktu. Zatímco psi mohou přežívat i na rostlinné stravě, kočka je typický obligátní masožravec, výrazně specializovaný na příjem masa. Její potravní nároky se od psích podstatně liší.
Pes sežere, na co přijde
Za společného předka psů je považován vlk obecný. Jeho jídelníček tvoří většinou živočišná potrava, dokáže se však velmi dobře přizpůsobit prostředí. V přírodě si moc nevybírá a sežere, co najde: křehkého koloucha, ale klidně také sysla, zeleninu na poli nebo lesní plody.
Psí trávicí trakt jde ještě dál – na rozdíl od vlčího dokáže o hodně efektivněji trávit škrob a další sacharidy, takže pes se může živit i rostlinnou stravou. Tato vlastnost vedla v průběhu domestikace k jeho oddělení jako samostatného živočišného druhu, který má blízko k všežravcům. Pes dokonce na čas zvládne i čistě vegetariánskou stravu, přestože z hlediska zoologického zařazení stále zůstává masožravcem. Ideálně by měl dostávat 50 – 70 % stravy živočišného původu.
Maso, maso a zas maso!
Kočka domácí patří mezi obligátní masožravce, kteří mají jako zdroj energie hlavně bílkoviny a tuky. Schopnost využívat sacharidy a syntetizovat některé esenciální látky je ve srovnání se psem omezená. Ideálně by měla mít v krmné dávce 80 – 90 % surovin živočišného původu.
Jiné to je u koček i se sladkým. Zatímco pes se pro piškot obvykle přetrhne, kočku na něj nenachytáte. Nemá totiž receptory sladké chuti a navíc sacharidy dokáže strávit jen s obtížemi.
O to mlsnější jazýček projevuje u bílkovin a tuků, kde dává přednost čerstvé potravě. Z tuků potřebuje získat víc esenciálních mastných kyselin než pes a nedokáže syntetizovat vitaminy A a D, takže je musí přijímat z krmiva stejně jako některé esenciální aminokyseliny.
Mokré krmivo, nebo granule?
Kvůli pouštnímu původu netrpí kočky pocitem žízně. Hlavní zdroj tekutin pro ně představuje voda obsažená v těle kořisti, schopnost přijímat je pitím mají omezenou. Po granulích proto mohou mít koncentrovanější moč a být náchylné na močové kameny a onemocnění močových cest. Ideální je proto dodat kočkám tekutiny v krmivu, jak to odpovídá jejich přirozenosti.
Jenže mokré krmivo je zase příliš měkké, což může vést k rozvoji zubního kamene. Řešením je proto zlatá střední cesta: podávání kombinace granulí a vlhkého krmiva, kdy se kvalitní granule s vysokým obsahem živočišných bílkovin a vyváženým poměrem vápníku a fosforu (1,2:1) doplní masovou konzervou bez navýšeného obsahu vápníku (tzv. doplňkové krmivo). Zlepší se tak chuť žrádla, kočka přijme dostatek vody, bílkovin i ostatních živin a navíc si obrousí plak ze zubů.
Plná miska po celý den
Pes jako by neměl záklopku žaludku. Sežere všechno, co se mu dostane do misky – a často i leccos mimo ni. Bude hltat, dokud se nepřejí. Proto ho krmíme jednou až dvakrát denně a mezitím misku odklízíme.
To kočka je dáma. Klidně může mít žrádlo v misce po celý den a vezme si jen tolik, kolik potřebuje k utišení hladu. Problém zejména v horkých letních dnech je v tom, že mokré krmivo rychle podléhá zkáze. Ideální proto je krmit kočku v malých dávkách a častěji. Krmivo je také dobré v půlročním intervalu prostřídat, aby kvůli stále stejné stravě nedošlo k rozvoji potravní intolerance.