7°C
Designéři se museli tentokrát vypořádat s nelehkým úkolem umístit do prostoru původního obýváku navíc ložnici, a přitom pokud možno nevzbudit dojem bydlení v garsonce. archiv TV Prima
Láska přes internet – to je příběh i Katky s Petrem, který vyvrcholil narozením potomka. Bylo však třeba najít byt, který si nežádal další úpravy, na něž nebyl čas. Volba tak padla na dvoupokojový byt po rekonstrukci v Petrově rodném Kladně. Na to, že bude syn potřebovat záhy vlastní prostor, v tu dobu nemysleli. Netušili ani, že je čeká ještě jiný, a mnohem větší problém – se zdravím syna. Teprve nyní, když se synův zdravotní stav obrací k lepšímu, chtějí prostorové problémy řešit.
Designéři Andrea a Marek už jednou dokázali, že umí z malého udělat velké, a tak je dnes čeká další oříšek – jak do dvou pokojů vměstnat ještě jeden dětský. A proto se rodiče rozhodli vzdát se své ložnice ve prospěch dětského pokoje a své spaní, stolování, práci i zábavu vtěsnat do jediné zbývající místnosti. Zvládnou naši designéři tento dispoziční úkol?
A jak se na proměnu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?
Marek: „Myslím, že tato proměna vyřešila dlouhotrvající dilema, co s prostorem, a majitelům jsme tím vytrhli ,trn z paty‘. V bytě byly dvě hlavní místnosti – ložnice a obývací pokoj. Majitelé chtěli z ložnice udělat pouze dětský pokoj a své spaní, sezení u TV, práci na PC a jídelní stůl přesunout do obýváku. Problém byl, že se všechny jmenované funkce do původního obývacího pokoje nevešly. Zároveň byt postrádal úložné prostory. Nové řešení je jednoznačně současné, okleštěné od veškerých zbytečných příkras a dekorativních ,vylepšení‘.
Funkčnost byla mottem nového konceptu. Návrh jsme především podřídili světlu. Bylo nutné vytvořit světlý, světlo nepohlcující interiér. Základem se proto stala bílá barva, doplněná naopak kontrastními materiály a detaily. Další barvu v obývacím pokoji určil pilířek na TV. Ten byl zvolen v barvě antracitu tak, aby instalovaná televize příliš nevynikala a působila s polosloupem kompaktně. Tato barva je užita i jako podmalba pod knihovnou a nikou v posuvných skříních. Tmavé, černé detaily najdeme i na volném nábytku – lampě, houpacím křesle, stolku a židlích u jídelního stolu. Jako provázání těchto jednobarevných ploch jsme zvolili světlou podlahu s texturou jemného béžového dubu. Spolu s hnědými závěsy a podlahou jsme do interiéru zakomponovali i původní tmavě hnědé dveře.
Dále jsme použili původní dvojpostel. Ta byla pouze doplněna novým bílým čelem. Zajímavým prvkem je počítačový stůl za televizí, který nahradil původní pozici PC na komodě. Veškerá kabeláž je umně skryta a stůl nabízí i úložné prostory. Dětský pokoj je klučičí. Modrá námořnická barva a nezbytní tučňáci – pohádkoví favoriti malého Matýska. Otisky nožiček tučňáků jsou všudypřítomné. Matěj dostal rostoucí stůl i židli, které s ním vydrží až do školních let. Vedle stolu je nalepena magnetická popisovatelná tabule a na stěnách hravé kulaté poličky, které jsme kontrastně podmalovali modrou a bílou barvou. V dětském pokoji jsme ponechali původní šatní skříň, resp. její vnitřek. Na míru jsme následně vyrobili nové posuvné dveře, které lépe ladí s novým řešením.“
Andrea: „Sympatická rodinka, které něco hezkého prostě nejde nepřát, a která vám navíc dá možnost využít v interiéru i černou, což se často nevidí. Profesně pro mě byla proměna hodně zajímavá z prostorového hlediska. Museli jsme se vypořádat s nelehkým úkolem umístit do prostoru původního obýváku navíc ložnici, a přitom pokud možno nevzbudit dojem bydlení v garsonce. Věděli jsme, že ložnici do obýváku nějak dostaneme a že ji budeme nejspíš oddělovat pouze polopříčkou. Až při podrobnějším kreslení se zrodila myšlenka pohnout lehce s příčkou mezi oběma pokoji. To už byla docela výzva a ptali jsme se sami sebe, jestli takové malé posunutí zdi, včetně s tím spojeného přemístění dveří, je opravdu nutné. Bylo. Prostoru to velmi pomohlo a dětský pokoj přitom zůstal stále dostatečně prostorný.
Radost mi udělal styl, který jsme zvolili pro obývací pokoj. Volba správné barevnosti byla hodně důležitá, zejména s ohledem na to, kolik funkcí tahle místnost musí splňovat, a kolik nábytku se do ní tudíž musí vejít. Potřebovali jsme něco relativně světlého, barvy jsme chtěli utlumit, aby na sebe nestrhávaly příliš pozornosti a místnost zbytečně netříštily. Neutrální schéma jsme ovšem potřebovali něčím ozvláštnit, a tady jsme zvolili černou. Citlivě dávkovanou, ale přesto výraznou.
Celkový styl jsme tedy zvolili moderní, tady pochyby nebyly. V obýváku jsme vybrali neutrální, umírněnou barevnost, doplněnou o černé akcenty. Nábytek jsme kromě původní postele zcela vyměnili. Úložné prostory jsme chtěli udělat sice dostatečné, ale neměly v interiéru rušit. Jsou dělané bez výjimky na míru a tak, aby pokud možno nebyly vidět. Styl jsme pak do pokoje vnesli hlavně použitím zajímavých solitérů, jako jsou například stojací lampa či houpací křeslo. Sahali jsme po jednoduchých, a přitom netypických kouscích. V dětském pokoji jsme rozehráli téma tučňáků, které syn miluje. Pokojíček už neměl být tak úplně miminkovský a bylo potřeba myslet i dopředu. Za chvilku bude z Matěje předškolák, takže jsme vybírali vybavení, které bude vhodné teď, ale poslouží i za pár let. Rostoucí židli, psací stůl umožňující výškové nastavení, postýlku s dospěláckými rozměry, která má ale stále ohrádku (samozřejmě odnímatelnou).“
Premiéru dalšího dílu nové série Jak se staví sen uvidíte v sobotu
30. května v 17.35 na Primě.
