Jednopatrový dům v řadové zástavbě Vendula považuje za provizorium. „Jsme tu od podzimu a patrně v létě se přestěhujeme do mého domu. Uvažujeme o jeho rekonstrukci,“ začíná vyprávět.
Oblíbené dřevo
V přízemí je kuchyně a obývací pokoj jako jeden prostor, nechybí tu ani památeční zelená sedačka. Věrní čtenáři si možná vzpomenou, že ji Vendula měla v Jevanech. „Tenkrát se dům mého prvního muže upravoval a já si podle svého zařídila kuchyni. Kromě téhle sedačky jsem tam měla velké akvárium. Když byl Kuba malý, pozoroval hemžení rybiček a za chvilku usnul. Počítám, že akvárium v kuchyni zase bude,“ plánuje.
Na návštěvě u herečky Niny Divíškové
Tak milý domek s idylou venkova, skrytý stranou od ruchu velkoměsta, byste v Praze jinde marně hledali...celý článek
Sporťák Vojta BERNATSKÝ: Jsem úchyl na pořádek!
Až donedávna patřil mezi ty, kteří vyrůstali a bydleli v bytě, ale před třemi lety to změnil. Dnes žije s přítelkyní Katkou v rodinném domku nedaleko…celý článek
Vendula vždycky měla ráda starobylý nábytek, vlastně v tom vyrostla. „Také dům mého prvního muže byl zařízený starožitně. A protože dnes se koloniální styl nábytku krásně kombinuje se starožitnostmi, ráda bych tento styl dodržela i v novém domově. Stejně jako tady počítám se ,základnou’ z teaku a manga,“ ukazuje. Líbí se jí, když i nový nábytek vypadá, jako by ho měli léta.
Voňavé teplo domova
Prezidentka Kapky naděje je známá tím, že si nebere servítky a na rovinu říká, co si myslí. V bytovém designu však volí střídmější přístup, hypermoderní exkluzivní nábytek je pro ni chladný „A okoukatelný. Z domova by přece mělo něco sálat. Protože mě baví vařit, v kuchyni chci spoustu skleniček, kořenek... Nová linka bude mít barvu slonové kosti, ale s patinou, s pracovní deskou z ulinu. Prý se mu říká železné dřevo; je tak tvrdé, že do něj nezatlučete ani hřebík. Ale zpátky k plotně, z kuchyně se má linout vůně něčeho dobrého – když taťka otevře dveře, aby na něj to útulno doslova padlo,“ směje se, myslí to však vážně.
V kuchyni je Vendula jako ryba ve vodě.
Nás zase při pohledu na dřevěný nábytek napadne otázka, jak se asi udržuje. „Stačí vlhký hadřík. Pokud je teak povrchově upravený, nejsou na něm vidět ani kolečka od sklenice.“
Co podle ní ještě dělá domov domovem? Prý světlo a textilie. „I když sami vidíte, že tady jsem se moc nerozjela. Záclony nemusím, chtěla bych však nařasené textilní žaluzie. Také dávám přednost světlu, které je vedené po obvodu místnosti, aby vynikl celý interiér, a to jsou lampy.“
Vendula nás provází do patra, kde má rodina ložnici, dětský pokoj a koupelnu. „Pomalu si představujeme, jak by mělo vypadat naše nové bydlení, tak jsme koukali i po koupelnách. Teď jsou moderní velké květinové vzory, jenže já bych ráda koupelnu, ve které budu měnit drobnosti, nechci ji za pár let bourat.“
Chlupatí kamarádi
Vendula ráda dekoruje příbytek, stará se o zahradu a miluje květiny. „Potvrzuji pravidlo, že čím hloupější zahradník, tím lepší výsledky; podívejte se, jak se daří orchidejím. Ale na klasické práce, jako je vyšívání nebo pletení, mě neužije. Moje první poznámka při ručních pracích ve škola byla: Používá nevhodných výrazů, protože jsem jehlice hodila do koše."
Tříčlennou rodinu ještě doplňuje kocourek Mordechaj a morče.
„Jako malá jsem chtěla psa, jenže maminka byla proti, proto jsem dostala kočku. Vždycky jsme je měli, někdy i tři čtyři najednou. Běhaly po venku, domů nosily akorát myši a blechy, a já se s babičkou předháněla, která z nás vyčeše víc blech. Bydleli jsme na kraji Černošic, což je vlastně vesnice. Nebylo tam moc dětí, tak jsem jako jedináček měla za kámošky kočky. Teď nám dělá společnost kocourek Mordechaj a morče.“
Tady jsme doma
Každý někde máme své osudové místo, pro Vendulu to jsou Říčany. „Koupila jsem tady starší dům a potkala svého druhého manžela, který také není říčanský, ale Pražák. Naše seznámení, to je námět na román. Prostě jsem se po smrti prvního muže dostala do situace, že jsem neměla žádný nábytek. Tak jsem ho jako zdejšího obchodníka požádala o pomoc. Na nic jiného jsem v tu chvíli neměla myšlenky, jenže člověk míní...“
V manželově obchodě nepomáhá, přesto sem často zajde, jen tak „na kukačku“. Zlé jazyky tvrdí, že když Patrik nemůže spát, prý vstane a jde do práce – natírat nábytek, který není povrchově upravený. Jestlipak ho žena doprovází? „Máme jiné společné zájmy než po nocích natírat nábytek, takže si nikdo nemusí říkat – ježíš, co si to ta Vendula zase vymyslela?“
Přidat názor
