Plovoucí podlahy jsou klasika

Pojem "plovoucí" znamená, že se nespojují s nosným podkladem ani se nenapojují ke zdím nebo stoupačkám. Nesmí se ale do nich nic kotvit ani šroubovat a špatně se vyrovnávají i s těžkým nábytkem nad 200 kg. Řešení? Především dilatační spáry podél stěn, ale také použití ve větších členitých místnostech.

 

Vadí voda i hluk
Jako plovoucí materiál se dnes nabízí laminát, dřevo, korek i linoleum. Při pokládání se u nás nejčastěji používá suchý zámkový spoj (jednotlivé díly do sebe "zaklapnou"), kdy se kontaktní plochy impregnují proti vlhkosti už z výroby. Kdežto u systému pero-drážka se dotykové spoje lepí během pokládky.
Nevýhoda plovoucích podlah? Především zvýšená hlučnost. Nicméně i plovoucí podlahy se mohou celoplošně přilepit k podkladu, což hluk výrazně sníží. Pod tuto podlahu se proto dávají protihlukové podložky. Ty levné ale brzy "vypraskají" a podlaha začne "klapat". Někteří výrobci však integrují protihlukové podložky na spodní stranu lamel rovnou – vzniká soundblock, snižující hluk o 8 decibelů. Rovněž se používají protihlukové podložky z korku nebo plsti. Každá zvuková izolace samozřejmě zvyšuje cenu, ale také stavební výšku podlahy. Při rekonstrukcích, hlavně v panelácích, pak nemusí dojít k jednoduchému napojení různých podlah. I to je důvod, proč bývá někdy výhodnější celoplošné nalepení.
K největším výhodám plovoucích podlah se zámkovým spojem patří možnost vyjmout poškozenou lamelu a nahradit ji jinou. To platí zejména u laminátu, který na rozdíl od dřeva nereaguje na sluneční záření a i po letech má stejný odstín jako při položení.

Co říkají číslice Abyste při výběru nešlápli vedle, podívejte, jaké označení má vámi vybraná plovoucí podlaha. Číslo 21 znamená mírné namáhání (hodí se do ložnice, pracovny), číslo 22 snese běžné namáhání (obývací nebo dětský pokoj) a číslo 23 slibuje, že podlaha zvládne větší zátěž (předsíně, haly).

Než začnete pokládat
Podklad pod plovoucí podlahu musí být rovný, pevný a suchý. Maximální výškový rozdíl nemá překročit 2 mm na 2 metrech. Je-li z betonu nebo anhydritové stěrky (jejich základem je síran vápenatý), pozor na vlhkost, která nesmí přesáhnout 2,5 procenta. U laminátových podlah se na beton, anhydrit nebo dlažbu používají jako ochrana před vlhkem parozábrany – polyetylenová fólie. Je-li podklad ze dřeva nebo z desek na bázi dřeva, pamatujte na ventilaci; neprodyšné fólie na ně nelze položit. To platí i v případě, kdy tvoří podklad PVC nebo linoleum. Jinak řečeno – máte-li starou podlahu rovnou (viz ony 2 mm), dá se na ni rovnou položit plovoucí podlaha.

Nezapomeňte, že teplota v místnosti nemá při pokládce klesnout pod 18 °C a teplota podkladu pod 15 °C, maximální a relativní vlhkost nesmí přesáhnout 75 procent. Při práci dodržujte dilatační spáry u stěn, dveřních rámů a dalších vertikálních konstrukcí (například stoupaček). Podle relativní vlhkosti se doporučují spáry široké 3 až 8 mm. Zakončovací lišty, které je kryjí, se nesmějí připevnit na podlahu, patří pouze na zeď!

Na pokládku s metrem Co je důležité? Aby při pokládání poslední řada lamel nebyla užší než 5 cm, délka nejkratší lamely přiléhající ke zdi kolmo na postup pokládky má být alespoň 20 cm.

Plovoucí laminát
Rozdíl v cenách nejčastěji používaných laminátových podlah je obrovský – nejlevnější pořídíte kolem 150 Kč za 1m², kdežto nejdražší stojí až kolem 1500 Kč za 1 m². Nabízejí však životnost až 25 let, snadno se udržují a jsou velmi odolné vůči oděru i tepelnému zatížení, takže cigareta spadlá na zem jim neuškodí. Existují i typy se speciální aqua-úpravou snižující nasákavost, které výrobci doporučují do kuchyní nebo koupelen.
Laminát tvoří jedna nebo více tenkých vrstev vláknitého materiálu, zpravidla papíru, impregnovaných speciálně tvrzenými pryskyřicemi (nejčastěji melaminem). Nejlevnější, takzvané přímé lamináty (DPL), mají jednu vrstvu, vysokotlaké (HPL) a kontinuálně lisované lamináty (CPL) nabízejí vrstev více. Tato horní část podlahy se lisováním spojuje s nosnou deskou z materiálu na bázi dřeva (HDF, MDF desky). Třetí část tvoří stabilizační vrstva z laminátu, impregnovaného papíru, dýhy a stále častěji také integrovaná protihluková podložka. Z toho jasně vyplývá, že laminát není žádná "umělina", ale naprostou většinu tvoří přírodní materiály.
Pokud jde o vzhled, výběr je obrovský. Papír lze potisknout jakýmkoli dezénem, motivem dřeva, dlažby, kamene... Některé lamináty připomínají dřevo, v jemných rýhách se však usazují mikroskopické nečistoty. I proto se doporučuje laminát jednou za půl roku dokonale očistit a ošetřit speciálním polishem, který brání tomuto usazování. Odolnost laminátové podlahy pak určuje zejména povrchová vrstva.

 

Plovoucí podlahy ze dřeva, linolea a korku
Dřevěná plovoucí podlaha mívá tři vrstvy: vrchní nášlapnou ze dřeva, střed tvoří masivní dřevo a spodní část dýha nebo masivní měkké dřevo, které zabezpečuje tvarovou stálost. Podlahy se suchým zámkovým systémem jsou výrazně dražší, protože jejich středová vrstva nemůže být z měkkých dřevin (spoj by dokonale netěsnil), zatímco u lepených spojů ano. Na povrchovou úpravu se používají laky, oleje nebo oleje s voskem, zpravidla se složkami chránícími před UV zářením. Také plovoucí podlahy z linolea a korku mají tři vrstvy: nášlapnou z přírodního linolea nebo korku, střed tvoří dřevovláknitá deska HDF, spodní vrstvu korek pro kročejový útlum.