2°C
Lukáš pochází z Ostrova nad Ohří a na Boží Dar to měl vždycky kousek. Tohle místo miluje už od dětství, takže bydlení v horském středisku byla jasná volba. V zimě i v létě může trénovat rovnou od zápraží a rodina je na čerstvém vzduchu celý rok.
Plány a realita
„Nejdříve jsme si prohlíželi typizované projekty montovaných dřevostaveb,“ usmívá se po letech Lukáš. „Byli jsme ze všeho nadšení. A když jsme později trošku vystřízlivěli, zjistili jsme, že potřebujeme řadu úprav, i když jsme neměli nějak přehnané požadavky.“
Na co kladli největší důraz? „Chtěl jsem, aby dům měl dobrou izolaci, protože energie budou časem stále dražší, a manželka spíš řešila, jak bude vypadat.“ Nakonec zvítězil horský typ domu z 24 cm silných cihelných bloků s 16cm vrstvou polystyrenu a se samonosnou kamennou obezdívkou.
„Stavění mě začalo bavit a o hodně věcí jsem se zajímal, takže jsem dost často postával za zády zedníkům,“ vzpomíná Lukáš. „Odborné práce jsem však raději svěřil stavbařům. Hodně času strávím na tréninku, takže mi bylo jasné, že by to trvalo daleko déle, kdybych se spolehl jen na sebe, a výsledek by určitě nebyl tak dokonalý.“ Menší věci, třeba malování, opravy nebo pověšení poliček, samozřejmě zvládne sám.
Co se skrývá uvnitř?
V přízemí vás přivítá velká obývací místnost, ve které se spojují obývací pokoj, jídelna a kuchyně, otevřené schodiště do patra vede k samostatným pokojům členů rodiny. A čím v domě topí? „Máme tepelné čerpadlo a krb jako další nezávislý zdroj topení. Krb jsme chtěli spíše pro dokreslení atmosféry, občas si třeba u něj posedět a dívat se do ohně při sklence dobrého vína,“ uzavírá majitel.
Život na zahradě
Řekli byste do Lukáše, že právě zahrada o rozloze 700 m² je místo, kde se nejvíc realizuje? Sám nebo s tatínkem tu dělal skoro všechno, od jejího založení přes výsev trávníku až třeba k budování přístavku na palivové dřevo.
„Práce venku mě moc baví a je to i velká relaxace,“ přiznává. Rádi si s manželkou prohlížejí časopisy se zahradní tematikou, ale uznávají, že některým rostlinám se na horském pozemku s drsnějším podnebím prostě nebude dařit. Základem je tedy dobrý trávník, aby se na něm mohl hrát fotbal, prostor pro děti s prolézačkou a trampolínou, a v koutku pozemku zbývá ještě kousek místa na záhon se skalkou, kde se daří jehličnanům a květinám.
„Pravidelně se starám o trávník, sekám ho, používám vertikutátor, bojuji s mechem, ale už jsem se smířil s tím, že zahrada je prostě ‚užitková‘. Běhají po ní děti a jsou tu vyšlapaná místa,“uznává Lukáš.
„Moje představy o hustém krátkém golfovém pažitu tak vzaly brzy za své.“ A jaké další plány se honí jeho hlavou? „Napadlo mě vztyčit si tady horský rozcestník, kde by tabulky naznačovaly směr, počet kilometrů a místa, kde jsem získal medaile,“ usmívá se Lukáš. „Abych měl jednou vzpomínku na léta strávená na lyžích.“
Lukáš Bauer
- český reprezentant v běhu na lyžích
- ženatý (manželka Kateřina je také lyžařka, 2 děti – Anetka a Matyáš)
- 2. místo na ZOH 2006 v italském Turíně (15 km klasicky)
- 3. místo na ZOH 2010 ve Vancouveru (15 km volnou technikou a 4x 10 km volnou technikou)
) Ať už jsou tady závoduy...budu fandit 
