1°C
Tak jako je každá proměna jedinečná, ani tato nebyla výjimkou. archiv TV Prima
Manželé by si rekonstrukci na vlastní náklady nemohli dopřát do konce života, a přitom udělat si byteček, a především kuchyň podle svého je Jarčin celoživotní sen! Našetřeno mají podle vlastních slov tak akorát na pohřeb. Jenomže před designéry Martinou s Lukášem tím pádem stojí něco zcela nového, něco, co v pořadu ještě neměli. Svérázní senioři z Duchcova. Zvládnou odvážní designéři splnit i jejich představy a naladí se obě generace na stejnou notu?
Jarka s Evženem mají velkou rodinu, proto si tolik přejí zvětšit prostor. A jelikož jejich společným královstvím je kuchyně, kde oba rádi vaří nejen pro vnoučata, sní o jejím propojení s obývacím pokojem. Jenomže to má malý háček. V obýváku má Evžen, milovník televizních sportovních přenosů, zároveň svůj budoár, kam se uklidí vždy, když už má štěbetání příbuzenstva dost. Inu, tenhle rébus budou muset vyřešit naši mistři designéři. Jarka sní o kuchyni, neboť v ní žije – zavařuje, peče, má ráda kuchyňské roboty, ale nemá je kam dávat. Ráda by tuhle místnost měla lepší a modernější. Tolik po ní touží, že se chodí čas od času alespoň uspokojovat pohledem do kuchyňského studia v jednom obchodním centru. Vyřeší danou situaci designéři tak, aby uspokojili potřeby obou?
Jak se na proměnu dívají designéři Martina Pištěláková a Lukáš Lipert?
Lukáš: „Proměna to byla náročná, na první pohled se prostor nezdál tolik komplikovaný. Postupně jsme ale zjišťovali, že navrhnout smysluplnou dispozici (kuchyně), která bude vypadat dobře, nebude lehká věc – nešikovná pozice jádra, která nešťastně vystupuje do prostoru kuchyně, a plynový kotel. Problémem prostoru byla také jeho členitost a rozměry, které byly pro zamýšlený návrh stísněné, pracovali jsme téměř s centimetrovými limity pro vhodné zařízení nábytkem. Celkově jsme vytvořili přívětivý, klidný interiér pro ,babičku s dědou‘, pracovali jsme s teplými tóny barev, aby interiér nebyl křiklavý ani sterilně bílý. Dominantou prostoru je přesah podlahové krytiny na stěnu za televizí – prostor se tak sjednotil a zklidnil.
Původní nábytek nám vůbec neseděl do charakteru proměny, nebylo možné jej nikam zakomponovat. Jedině sedačka, která byla v dobrém stavu, našla v novém interiéru své místo. Plechová kuchyně přímo volala po vyhození. Radost mi udělala skleněná posuvná příčka, která nově odděluje obývací pokoje, které lze nyní jednoduše otevřením této příčky propojit, ale zároveň poskytuje i možnost nerušeného sledování televize v každém pokoji.“
Martina: „Tak jako je každá proměna jedinečná, i tato nebyla výjimkou. Báli jsme se toho, že jakmile stavbu spustíme, stane se něco neočekávaného vzhledem ke klasickému panelákovému jádru, starým rozvodům elektřiny a vody, kotli v kuchyni. Bylo jasné, že propojíme kuchyň s obývacím pokojem, příčka mezi těmito pokoji nebyla nosná. Tušili jsme také, že ,sáhneme‘ i do pokoje paní Jarky po její nosnou zeď – předtím byl totiž její pokoj dispozičně trošku větší, ale k ničemu to nebylo. Mně osobně se vůbec nelíbil kotel v kuchyni, i když ten nejde jen tak přesunout, a nelíbila se nám ani pozice a vzdálenost původní lednice a mrazáku, které byly v chodbě. Pořídili jsme jim rovněž velký jídelní stůl pro 6 lidí, protože pro rodinu s tolika vnoučaty to byl předtím veliký problém.
Celý koncept návrhu a jeho uskutečnění byly vymyšleny v klidných zemitých barvách, v příjemných tónech a materiálech, které se hodí k lidem jejich věku. Věděla jsem, že nemá cenu návrh vymýšlet v duchu ,uděláme něco úžasného‘, cílem bylo vytvořit příjemný domov, který by jim připomínal zahrádku, kde společně tráví tolik času. Moc se mi také líbily dekorace ve formě lahví a džbánů, které měl Evžen, a Jaruška zase vlastnila hodně knížek o vaření či zahradě. Dále se nám líbila jejich původní sedačka a fotky vnoučat a rodiny – všechny tyto věci v novém interiéru zůstaly a krásně se tam hodí.“
Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen“ uvidíte v sobotu 2. května v 17.35 na Primě.
