2°C
Co bylo impulsem k tomu, že jste se odstěhoval z Dejvic, kde jste prožil většinu života?
Dům, ve kterém už třetím rokem žijeme, nechal již před válkou postavit dědeček mé ženy Kateřiny. Žili v něm její rodiče a ona se tady narodila. Než jsem ji odtáhl do Dejvic, tak tu žila. Když potom její rodiče zemřeli, dům jsme zdědili, rozhodli se dejvický byt opustit a odstěhovat se právě sem, do jejího rodného domu v Modřanech.
Jak jste zvládli stěhování?
Jelikož v dejvickém bytě zůstal bydlet náš mladší syn, nebylo to se stěhováním až tak strašné. Většinu věcí jsme tam totiž nechali. Odvezli jsme skutečně jen pár kousků, například moje piano, křesla, postel, nějaké obrazy.
Modřanský dům je poměrně rozlehlý, obýváte ho se ženou sami?
Bydlí tady s námi můj starší syn Štěpán s rodinou, tedy se ženou a dvěma dětmi, našimi vnoučátky. Zabydleli se ve větším bytě v přízemí domu. My s Katkou bydlíme v tom horním, patře, které je o něco menší.
Museli jste dát dům nejdříve dohromady a mysleli jste už při rekonstrukci na případné úspory energií?
Vylepšovalo se toho poměrně dost. Opravy a renovace měla na starosti profesionální firma. Na úspory energií jsme samozřejmě mysleli už při rekonstrukci, dům má nová plastová okna, která dobře izolují jak teplo, tak hluk. I když tady je pohoda a klid. Celý objekt má novou fasádu a je zateplen, což je praktické a také úsporné. Topíme plynovým kotlem a teplota se dá regulovat, což přináší opět značné úspory. Co se týká dalších úprav, renovovaly se parkety, podlahy,
natíraly se dveře, někde se měnilo osvětlení. Taky se všude malovalo. Kompletně nová je kuchyně.
Zmínil jste profesionální řemeslníky, to znamená, že vy jste se do rekonstrukčních prací nezapojil?
Nezapojil. Já totiž nekutím, maximálně pěstuji byliny a moc rád vařím. Na kutění nemám trpělivost.
Zařizování interiéru proběhlo také hladce?
Nejdříve jsme si mysleli, že si pořídíme všechno v moderním duchu, podobně jako to udělal syn. Nakonec jsme se ale s manželkou dohodli, že prostoru, který obýváme, bude mnohem víc slušet stylový nábytek, který v domě zůstal po rodičích. Jde o krásné finské kousky, které jsme nechali restaurovat. A udělali jsme dobře, pokoje působí nejen stylově, ale i útulně.
Který prostor v domě obýváte nejraději?
Už jsem se zmínil, že velmi rád vařím. Když si alespoň jednou denně nezavařím, tak to není ono! Proto je mou chloubou především nová kuchyně. Ta jediná je velmi moderní a vyrobená podle mých představ na míru. Je mnohem prostornější než ta, kterou jsem měl k dispozici v Dejvicích. Kuchyni mám i dostatečně vybavenou všemi praktickými pomocníky, vybírali jsme si se ženou spotřebiče nejen v krásném provedení, ale i s ekonomickým provozem. V kuchyni trávím snad nejvíc času, máme tu i televizi a pracovní koutek s počítačem.
V čem jste si, co se týká kvality bydlení, polepšili?
Byt sice není větší než ten dejvický, ale rozhodně je světlejší, s krásným výhledem. Máme ovšem k dispozici třicetimetrovou terasu, která je úžasná. Tu obýváme od jara do podzimu, je skvělým místem pro grilování, pěstuji tu bylinky, stolujeme na ní. Koukám z ní přímo na vinice, je to romantické, mám pocit, jako bych byl někde ve Francii. Kolem domu je i zahrada, takže naše bydlení oplývá i spoustou zeleně. V Dejvicích jsme sice v Zelené ulici bydleli, ale té svěží zeleně tam tolik nebylo. Taky to mám jen pár metrů k Vltavě, kam chodím na ryby, a je tu i pár pěkných hospod, kam občas zajdu na pivko.
Dělalo vám problém si na novou čtvrť zvyknout? Přece jen, kořeny máte v Dejvicích.
Kořeny mám sice v Dejvicích, ale tento dům i lokalitu důvěrně znám. U tchána a tchyně jsme totiž byli pečení vaření. Takže to pro mě nic nového nebylo, neocitnul jsem se někde, kde bych v životě nebyl. Jediné, co mi trošku vadí, je delší vzdálenost do centra. Z Dejvic to bylo nějakých šest kilometrů, teď musím urazit kilometrů dvakrát tolik.
Zmínil jste zahradu. Kdo se o trávník a všechnu tu flóru stará?
Ti spodní! Syn to má z přízemí blíž, tak seká trávu a já ho z terasy jen pozoruji. Zahrada se ale teprve bude upravovat. Celý pozemek je vlastně typický pro vinici, soused si pár řádků založil, tak uvidíme, možná že do toho půjdeme taky a jednou kamarády pohostím nejen vlastnoručně vyuzenými rybami, grilovanou dobrotou, ale i vlastním vínkem.
Jak vás berou sousedé?
Jsou v pohodě, příjemní, známe se, zdravíme se, ale že bychom dělali nějaké společné mejdany, tak to zase ne.
Pořádný mejdan vás ale nejspíš čeká. Ač se tomu nechce věřit, zanedlouho vám bude sedmdesát. Jak kulatiny oslavíte?
Sedmdesát mi bude 25. prosince a dva dny nato je oslavím na koncertě se svými spřátelenými kapelami a s kamarády v Lucerna music baru. Tam se ale budou slavit nejen moje kulatiny, ale i čtyřicetileté výročí YoYo Bandu.
Čemu se ještě věnujete kromě pravidelného koncertování se skupinou YoYo Band?
Hraji v nejrůznějších muzikálech, nejčastěji v Divadle Kalich. Mám roli například v muzikálu Mauglí, Johanka z Arku, Tajemství a po Novém roce se bude znovu vracet Robin Hood, kde také hraji. Kromě toho učím zpěv na mezinárodní konzervatoři, ale jen pár hodin, abych se nepředřel (smích).
