2°C
Nejznámější český mykolog Smotlacha radil houbařům dlouhá desetiletí v poradně v pražské Karmelitské ulici. Když zemřel, připadlo místo po něm jeho dceři Zuzaně, provdané Lukešové (52). Na svého otce vzpomíná ráda, znala ho lépe než kdo jiný, a protože s ním chodila sbírat houby už odmala, zná »Smotlachovu metodu« houbaření dokonale.
Znát symbiózu
„Tatínek vždycky tvrdil, že správný houbař musí znát nejen houby, ale – a možná lépe – i stromy, se kterými houby žijí v symbióze,“ vzpomíná paní Zuzana Lukešová. Každá houba totiž patří k jinému druhu rostliny (a strom rostlinou opravdu je!), která pro ni svými kořeny připraví půdu. Do takto »natráveného « prostředí pak mycélia, zárodky podhoubí, lépe pronikají. Na oplátku pak rostlině zlepšují její životní prostředí, vytvářejí pro ni živiny a zlepšují kvalitu ze které žije.
V břízkách nebo osikách se najdou s určitostí křemenáče a kozáci, ve smrčinách zase klasický hřib smrkový, v dubových porostech hřiby dubáci, pod modříny určitě bude klouzek modřínový a strakoš má rád smíšený smrkový, borový a listnatý les,“ říká paní Zuzana.
Jak na houby
Miroslav Smotlacha houby vždy sbíral tak, že je vykroutil ze země. „Tvrdil, že kdo houby řeže a nechá v zemi zbytek třeně – nohy, způsobuje hnití podhoubí a že tam už ten rok nic nevyroste,“ vysvětluje Zuzana Lukešová. „Nás jako děti taky učil, abychom zem po vykroucení houby přitiskli zpátky nohou. Nebude vysychat a podhoubí se lépe a dřív obnoví.“
Sebranou houbu Smotlacha před uložením do koše vždy pečlivě očistil. Nožem oškrábal třeň a klobouček zbavil jehličí nebo listí. „Táta nikdy neloupal ani klouzky nebo holubinky. Právě proto, že je měl čisté, nic na nich nezaschlo a doma jsme je mohli připravit bez loupání, byly chutnější.“ Slavný houbař totiž razil heslo, že »houba není brambora, neloupe se!«.
VÝZVA: Houbařská mánie začala! Našli jste už letos kapitální nebo unikátní úlovek? Pak neváhejte a pošlete jeho fotky s popisem kdy a kde jste houby našli na adresu hobby@blesk.cz Všechny vaše úlovky zveřejníme!
Pryč s igelitem
Igelitové tašky houbař Smotlacha v lese bytostně nesnášel. „To táta málem omdléval a těm lidem říkal – jak to můžete dělat, vždyť houbu znehodnotíte a sami sebe ohrozíte,“ vybavuje si v paměti paní Zuzana. Čerstvá houba se v neprodyšném igelitu zapaří a mohou se v ní hnitím množit toxiny. Sebechutnější kuchyňská příprava už nepomůže. „Ze smaženice je rázem nepoživatelný blaf.“
Houby je nejlépe sbírat do košíku, kde větrají! A když jich bylo opravdu hodně a koš nestačil, Smotlacha si uměl poradit. Kolem okraje koše napíchal smrkové větvičky, koš tak zvětšil a sbíral dál. „Někdy jsme i udělali měch z tátovy košile. Zavázali jsme jí rukávy. Houby se sice pomačkaly, ale nezapařily.“
Hledali hřiby, našli nevybuchlé granáty!
Parta kamarádů za Slovenska si minulý týden vyrazila na houby. Takový úlovek ale jistě ani jeden z nich nečekal. Místo hřibů našli nevybuchlé minometné…celý článek
Kuchyňská lahůdka
Smotlacha houby miloval na všechny způsoby, ale přednost dával klasické smaženici. „Čím víc druhů hub v ní bylo, tím lépe,“ říká jeho dcera. „Ale jedli jsme rádi i kloboučky hub jako řízky, v klasickém trojobalu.“ Kuchyně u Smotlachů byla na houby zařízena, a jak paní Zuzana Lukešová říká, za ta léta v ní připravovali snad všechny druhy hub na různé způsoby.
„Víte, on táta byl profesí potravinář a dbal na vyváženou a zdravou stravu, ale když byla sezona a houby rostly, zamhouřil obě oči a pochutnávali jsme si celá rodina.“ Nejlepší a bezkonkurenční byly řízky z píchavek nebo vatovce obřího. „Ty měl táta raději než telecí řízky a mohl je jíst každý den.“
Houbařská loviště
Rodina jezdila na houby nejraději na Hradecko, odkud pocházel Smotlachův otec. „Jak tatínek stárnul, přeorientovali jsme se na bližší lesy.“ Na hříbky všech druhů se chodilo k Cukráku u Prahy, na Baně nebo k Trnové. „Tam rostlo všechno a nikdy jsme se nevrátili s prázdnou.“
Ovšem mezi Smotlachovy revíry patřila i Praha. Na Petříně u Seminářské zahrady sbíral májovky a bedly, do obory letohrádku Hvězda jezdil na pýchavky a hříbky, na stráni nad nemocnicí v Motole nacházel křemenáče a kozáky. „Tatínek tvrdil, že houby se dají najít všude tam, kde člověk nezničil životní prostředí. A měl pravdu,“ shrnula Zuzana Lukešová.
Tyhle už najdete:
