1°C
Pracovníci útulku už vítají Karla jako starého známého. „Momentálně tady není, ale počkejte pár dní, určitě se zase objeví,“ říká s úsměvem šéf útulku Václav Steinbauer. „Pán si pro něj vždycky přijede, zaplatí za odchyt a pobyt, a úplně v klidu ho naloží do auta. A Karel je tady za pár týdnů znovu,“ vypráví.
Trojský útulek jsme navštívili kvůli druhému kolu soutěže NejPes, které začíná v 4. března. V soutěži totiž tentokrát budou i ‘útuláčci‘, kteří budou mít svou vlastní kategorii. A vedoucí trojského útulku pan Steinbauer se stal jedním z porotců soutěže.
Největší český útulek pro psy, který funguje již od roku 1992, patří mezi největší zařízení svého druhu v Evropě. Spravuje ho Městská policie hlavního města Prahy, má šest nově zrekonstruovaných hal, kapacitu 174 míst a od roku 1992 už jím prošlo okolo 40 tisíc psů. Za jediný měsíc se v útulku zkrmí neuvěřitelných 1300 kilogramů granulí.
Pan Steinbauer i jeho podřízení jsou také na ‘svůj‘ útulek jaksepatří pyšní. „Troufám si říct, že patříme mezi světovou špičku co se týče vybavení a hlavně kvality péče o psy. Díky sponzorům máme například vlastní, kvalitně vybavenou veterinární ordinaci a provozujeme i kynologickou poradnu, kde pejskařům zdarma poradíme, jak si poradit s problémy u svého psa,“ popisuje Václav Steinbauer.
„Pracují tady už jenom ‘srdcaři‘, kteří jsou ochotní v případě potřeby v útulku třeba i spát. A každý z nás má samozřejmě nejméně jednoho nebo dva psy. Bez naprosté lásky ke psům by se tahle práce vůbec nedala dělat,“ říká Steinbauer.
O osobité ‘klienty‘ rozhodně nemají v Troji nouzi. Co pes, to příběh. Příběhů trojských hafanů je tolik, že by vydaly na pořádně tlustou knihu. Zde jsou aspoň tři z nich.
Nalezení rotvajlera Bojlera
Do útulku přišli lidé, kteří chtěli štěňátko rotvajlera. Kdysi prý jedno měli a někdo jim ho ukradl ze zahrady. V trojském útulku právě měli dvouletého rotvajlera, kterému říkali Bojler, protože byl tak obrovský, že skoro neprošel dveřmi. Pracovníci útulku přivedli Bojlera zájemcům jen ukázat aby viděli, jak může takový pes narůst a jak možná bude jejich vysněné štěňátko v dospělosti vypadat.
Pánovi se obrovský rotvajler moc líbil, přestože bylo vidět, že z něj má i pořádný respekt. Přesně takového psa by prý jednou chtěl mít, jen by ho chtěli vychovávat od štěňátka. Jak pán povídal, mezi řečí se plácnul do nohy a k překvapení všech Bojler najednou přišel a k jeho noze si sedl.
Pracovníci útulku nakonec podle tetování zjistili, že Bojler je ten samý pes, kterého dvojici před rokem a půl kdosi ukradl ze zahrady. I po tak dlouhé době svého milovaného pána poznal.
Jak přemluvit kavkazskou ovčandu
Další pán přijel do útulku v autě za několik milionů a ověšený zlatými řetězy. Hned suverénně prohlásil, že chce německého ovčáka. Protože v Tróji právě žádného vhodného neměli, nabídli mu kavkazskou ovčandu.
Byla dost ostrá a ze všech zaměstnanců k sobě pustila jen jedinou ošetřovatelku, nikoho jiného nesnesla. Zlatem ověšený pán přesto neohroženě prohlásil, že se nebojí, ať fenku klidně vyvedou z kotce. První, co fenka udělala bylo, že vystartovala na pána a její hrozivé tesáky zacvakaly pouhých několik centimetrů od jeho krku.
‘Namachrovanost‘ byla tatam a leknutím dokonce upadl na zem. Pracovníci útulku se báli problémů, ale návštěvník se projevil jako chlap. „Co mám dělat, já toho psa chci,“ řekl, když se posbíral ze země. Od té doby začal do útulku chodit každý den, fenu s nasazeným košíkem venčil a spolu se svou partnerkou jí vozili salám a šunku.
Po třech týdnech spadl při procházce ovčandě nedopatřením z čumáku košík, ale místo očekávaného pokousání jen olízla pánovi tvář. Dvojice měla vyhráno a ovčandu si odvezla.
Když lidé z útulku po čtrnácti dnech zjišťovali jak se fenka zabydlela, nový páníček zářil spokojeností. „Je úplně skvělá, hlídá zahradu i dům. A také se pustila do tchýně, která k nám přijela bez ohlášení a kousla jí do zadku,“ pochvaloval si.
Pes na motorce
V útulku někdy zažijí věci, které by si zřejmě nikdo nedokázal ani vymyslet. Když muž, který do Tróji přinesl tři křížence jezevčíka tvrdil, že drobní pejsci umí jezdit na motorce, mysleli si ošetřovatelé, že si dělá legraci. „Ne opravdu, napište to tam,“ přesvědčoval je. „Jsou to psi po bráchovi, který byl členem veteránklubu a vozil je na mašině.“
Moc mu nevěřili, ale do charakteristiky psů přesto neobvyklou dovednost připsali. Dva psi se vydali novým majitelům a zbyl už jen poslední ze sourozenců. „To je pravda, co se tady píše o té motorce?,“ ptal se se zájmem mladý muž, který si do Tróje přišel vybrat pejska. „Já mám motorku, tak bych to zkusil,“ řekl a pejska si vzal.
Později volal mladík do útulku a nadšeně vyprávěl, že jen co vytáhl motorku z garáže, jeho nový čtyřnohý přítel okamžitě vyskočil a uvelebil se mu na nádrži. Dvojice a její spanilé jízdy se pak staly zdrojem zábavy pro široké okolí.
