5°C
"Bylo to v únoru, v době, kdy byly osmnáctistupňové mrazy. Hodan byl polomrtvý zimou, žízní a hladem, potácel se tam u autobusové zastávky a do auta jsme ho museli donést, jak byl zesláblý," vypráví Eveline Jahelková, která děčínský psí útulek vede už deset let. "Hodan vypadal jako chodící kostra, měl přimrzlý náhubek a byl i těžce dehydrovaný, zjevně se venku pohyboval delší dobu," popisuje.
Na mráz kvůli nemoci
Lidé v útulku později zjistili, že je Hodan vážně nemocný - trpí Woblerovým syndromem, nestabilitou krčních obratlů, která má vliv i na koordinaci pohybů. Pes se potácí, zakopává a chodí velice nejistě. Dobrman má navíc i displazii kyčelních kloubů. "Zjistili jsme, že ho chovatelka před třemi lety pod cenou prodala nějakým lidem do České Kamenice. Ti se ho pak, když se jeho stav zhoršil, nemilosrdně zbavili. Nechtěli prostě platit za jeho léčbu," popisuje paní Jahelková.
Několik dní nebylo jasné, jestli nešťastný dobrman vůbec přežije. Potom mu ale začalo chutnat jídlo a bylo jasné, že je vyhráno. Během pouhých tří dnů přibral Hodan v útulku neuvěřitelná čtyři kila. Na nemocnou páteř mu byly nasazeny kortikosteroidy, které mu výrazně pomohly. Z psí kostry na prahu smrti se postupně vyklubal milý a poslušný pes.
Hodný dobrman hledá pána
"Je to nejlepší společník pro někoho, kdo má byt nebo dům, do kterého se nemusí chodit po schodech. Nevyžaduje mnoho pohybu a výborně poslouchá," říká zaměstnanec útulku Jaroslav Kácha, zatímco hladí Hodana po černorezavém kožichu.
Přívětivého dobrmana si pan Kácha za poslední měsíc hodně oblíbil. "Nejradši bych si ho vzal sám," říká. "Jenže to nejde, mám doma morčata a hady. Především s těmi morčaty by si Hodan určitě moc nerozuměl," dodává. Hodanovi, který díky lidem z útulku o vlásek unikl smrti, tak už chybí ke spokojenosti jediné - hodný páníček, který by si ho vzal k sobě a měl ho rád.
Děčínský útulek - bez nadšenců by to nešlo
Děčínský městský útulek letos slaví deset let své existence. Za tu dobu prošlo nevelkým útulkem, s maximální kapacitou čtyřiceti míst, už okolo pěti tisíc psů. Lidé z děčínského útulku pro svoji práci žijí.
Kromě péče o psy stíhají i sami provádět odchyty, provozovat kynologickou poradnu, organizovat semináře pro provozovatele psích útulků, vést evidenci ztracených psů a pořádat besedy na školách a ještě organizovat dětské venčení psů 'na průkazky'. "Jsme opravdu hodně vytížení a všichni tady trávíme skoro všechen volný čas. Děláme to, protože nás to baví, kvůli penězům tedy rozhodně ne," vypráví Eveline Jahelková.
Dvacet týraných psů ročně
Sama šéfka děčínského útulku má mladého dobrmana Corrada. "Je to chovný pes, protože se pořád chová," směje se a chválí skvělou povahu dobrmanů. Hnědý pes jakoby chtěl paniččina slova potvrdit, jí okamžitě předními packami vyskočí na klín a nechá se hladit a drbat.
Jak ale přijde řeč na týrání psů, Jahelková okamžitě zvážní. "Za těch deset let už jsem tady viděla hrozné věci. Nad tím, co jsou lidé schopní psům udělat za hrůzy, občas zůstává rozum stát. Jen za loňský rok jsme jeli k majitelům pro dvacet týraných psů, odebraných z rozhodnutí veterinární správy. Často by si ti lidé ze všeho nejvíc zasloužili pár facek," dodává.
