24°C
Poblíž Vlašimi je v lese ukryto několik přízemních budov. Pouze zasvěcení vědí, že patří policejnímu ředitelství Středočeského kraje a že je v nich mimořádně vzácná databanka. V obyčejných zavařovacích sklenicích tu uchovávají tisíce vzorků pachových stop, které po sobě vrazi a lupiči, ale i zloději aut nebo násilníci nechali na místě činu.
Na co člověk sáhne, na tom ulpí jeho pach. Policejní odborník ho dokáže sejmout a uchovat až do doby, kdy je dopaden podezřelý. Jeho tělesný pach pak speciálně vycvičený pes porovná s tím, který už je v databance a byl před třemi, ale také – v případě mimořádně závažných zločinů – i před deseti nebo patnácti lety odebrán z místa činu.
Obyčejné zavařovačky
„Faktem je, že výsledky práce našich psích pachových specialistů nejsou soudem uznávány jako přímý důkaz. Pes je přece jen zvíře. Ale jako nepřímý a podpůrný důkaz práce našich psů svoji váhu má,“ říká major Richard Haas (42), velitel Kynologického střediska středočeské policie. „Kriminalista díky tomu ví, zda je při vyšetřování na dobré cestě, nebo ne.“
Na policích v pachové databance jsou nyní téměř čtyři tisíce vzorků. Z místa, kde došlo k trestnému činu, se jich odebírá vždycky víc. Ve středisku majora Haase jsou tři roky, ale pokud vyšetřovatelé požádají a jde o obzvlášť surový zločin, skladují se i patnáct let. „Používáme klasické zavařovačky s kovovým šroubovacím víčkem, jsou po sterilizaci dokonale neprodyšné,“ upřesnil major Haas.
Pach v utěrce
Odběr vzorku pachu z místa činu má svá pravidla. Místa, kde pravděpodobně byl pachatel, policisté pokryjí zvláštní tkaninou Aratex, na ni dají alobalovou fólii a zatíží, aby látka nasákla pachem. Pak ji policejní specialista uloží do vysterilizované sklenice a uzavře. Vzorek je hotov. „Dokážeme odebrat pach například z nože, který měl pachatel v ruce jen několik desítek vteřin. A naši psi ho spolehlivě poznají třeba i po patnácti letech,“ zdůraznil major Haas.
Klimatizovaná práce
Policejní psí specialisté na pachy – na rozdíl od svých »kolegů« přes trhaviny nebo drogy – nikdy nevědí, co hledají. Jejich úkolem je porovnat lidský pach kdysi sejmutý na místě činu s pachem člověka, který by mohl být pachatelem.
Fenka německého ovčáka Gella je stará osm let a váží 34 kilo. Její pán nadpraporčík Milan Prokop (44) ji vede do místnosti asi dvanáct metrů dlouhé a necelé tři široké. Říká se jí srovnávací pachový sál. Do sedmi podložek na podlaze vloží policista sklenice s pachovou stopou. Jeden až čtyři vzorky jsou z místa činu, ostatní – tzv. klamáky – obsahují pach, který nemá se zločinem nic společného.
Pachový sál je dokonale klimatizovaný, se stálou teplotou 19–20 st. Celsia. Gella je v něm nejprve pět minut sama. „Musí se srovnat,“ říká její pán, „venku je pod nulou a potřebuje si zvyknout na prostředí.“ Psa zatím snímají dvě kamery, které mají sál pod kontrolou. „To aby nás advokáti podezřelých neobviňovali, že psy ovlivňujeme,“ vysvětluje nadpraporčík.
Psí nos nelže
Gella nejprve důkladně očichá vnitřek sklenice s pachem člověka podezřívaného ze zločinu. Teprve potom ji psovod vede kolem sedmi sklenic se vzorky. Na rozdíl od své fenky ví, pod jakým číslem pach z místa činu je. Gella jde pomalu kolem sklenic, dává si na čas a hlučně z nich vysává vzduch. Opakovaně, vypadá, jako by vzorek doslova ochutnávala.
Její cesta sálem trvala ani ne minutu. U sklenic s čísly 2, 4, 5 a 7 na okamžik zalehla a dala tím psovodovi najevo, že našla to, co nedávno načichala. Porovnala pachy a bezchybně určila, které patří k sobě.
„Na Gelu je spolehnutí. Já teď musím všechno sepsat, doplnit o fotodokumentaci ze sálu a poslat vyšetřovateli, to už je zase moje práce,“ uzavírá nadpraporčík Prokop. Jeho Gella dokonale předvedla, co psí specialisté na pachy dokážou.
Z případů psích vyšetřovatelů
VRAŽDA U DÁLNICE
V říjnu 2009 našli na 70. kilometru dálnice D1 na Brno částečně ohořelé tělo. Mrtvý byl umlácen, jeho ruce pachatel spoutal plastovou páskou. Mrtvým byl Antonín S. (23). Policisté na místě činu odebrali čtyři pachové stopy a poté, co byl zatčen předpokládaný pachatel, nechali je porovnat služebním psem. Dva vzorky pachu určil spolehlivě a pomohl z vraždy usvědčit Rakušana Matthiase Franze E. (†42).
TRHOVKYNĚ PŘEŽILA
Vietnamka Nguyen T. M. Liang M. (32) z Říčan měla v srpnu 2009 velké štěstí. Její přítel Vu Van (24) ji nejprve uhodil klackem do týla, pak ji zastlal do úložného prostoru válendy a ještě ji dvakrát bodl. Ze třech pachových stop na místě činu pes všechny přiřadil k jeho tělesnému pachu, zločin byl objasněn.
VRAH DOSUD NEZNÁMÝ
V rodinném domku ve Sloupu u Davle kdosi umlátil v dubnu 2004 jeho majitele Františka M (†67). Datum jeho vraždy není přesně známo, pachatel uniká. Až ho zatknou, fena německého ovčáka Gella porovná jeho tělesný pach se čtyřmi pachovými stopami, které policie v domku odebrala. Pes se zatím nikdy nezmýlil…
