Co musíte vědět, když chcete chovat želvy? Jakou vybrat k dětem?

„Dříve, než se člověk rozhodne pro chov želvy, měl by si uvědomit několik důležitých věcí,“ říká chovatel Tomáš Protiva, „kupříkladu to, že želva vůbec není hloupá a pomalá, naopak jsou sociální, kontaktní a někdy můžou být i nečekaně rychlé.“ To platí především pro masožravé druhy. Dále bychom měli brát v úvahu jejich dlouhověkost – želvy se běžně dožívají 50 až 100 let!

„Kdybychom si chtěli udělat takové základní rozdělení, pak máme želvy suchozemské, vodní a přechod mezi nimi – polovodní,“ vysvětluje odborník, „suchozemské jsou převážně na souši a jsou býložravé, naopak vodní želvy jsou masožravé a tráví většinu času ve vodě, i když i ony samozřejmě vylézají na souš, kde kupříkladu kladou vejce. Polovodní želvy jsou někde mezi, tráví tedy část dne ve vodě, část na souši a jsou povětšinou masožravé.“ Do rodiny s dětmi jsou podle jeho slov nejlepší želvy suchozemské, které jsou kontaktnější, naopak vodní želvy jsou dravci, jsou tedy trochu nevypočitatelné a kousavé.

Suchozemské želvy můžeme mít navíc přes léto venku na zahradě v nějaké ohrádce, nejlépe tak, aby jim výběh připomínal jejich přirozené prostředí a poskytoval stravu. Na zimu musí být ovšem uvnitř v teráriu. Vodní a polovodní želvy bychom měli chovat v uzavřeném teráriu nebo ve velkém akváriu, kde bude tvořit určitou část prostoru vodní plocha.

Protože želvy patří do živočišné třídy plazů, jsou studenokrevné (resp. teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí), což znamená, že jejich tělo neprodukuje dostatek tepla, a jsou tedy odkázané na teplo a světlo z vnějšku. „Zvláště v zimních měsících, kdy je nedostatek světla a tepla, potřebujeme vybavit terárium výhřevnou žárovkou, aby měla želva teplotní gradient a mohla se v určitém místě vyhřát, nebo naopak ochladit,“ zdůrazňuje pan Protiva, „dále je dobré mít nějaký vlhký roh, kde se želva může schovat do úkrytu.“

Suchozemské želvy jsou nejčastěji býložravé, krmíme je například pampeliškou, jitrocelem, vhodné je i čínské zelí a částečně ovoce. Vodní želvy ocení maso, rybičky, žížaly, šneky apod. „Rozhodně bychom se měli vyhnout tomu, abychom dávali želvám zbytky lidského jídla, piškoty, tvaroh a podobné pochutiny,“ varuje zkušený chovatel. Právě nevhodná strava či nedostatek UVB záření mohou být příčinou metabolických problémů a následně důvodem k návštěvě veterináře. Z hlediska zdravotních obtíží může hrozit také nebezpečí nachlazení, což se ale při odchovu v bytě nestává podle pana Protivy až tak často.

Pokud se o želvu správně staráme, je vcelku bezproblémová, nepotřebuje žádnou nadstandardní péči – zobák i drápy si obrušuje sama. K tomu slouží mimo jiné sépiové kosti, které navíc pokrývají potřebu vápníku, který potřebují na krunýř a při tvorbě snůšky. 

Celý pořad VÁŠ PRIMA RECEPTÁŘ sledujte na Primě tuto neděli ve 12:25.