3°C
Jsou přírodní síly, často veskrze negativní, jež kupodivu mohou člověka přiblížit k jeho dávným snům. Jeden příklad za všechny: Když se roku 2002 prohnala Prahou tisíciletá velká voda, spláchla mezi jinými i prosperující hotel Karla Wiesnera.
Jakmile živel opadl, rozhodl se známý pěstitel bonsají, že oživovat podnik znovu nebude a všechny síly upřel na budování vysněné zahrady v japonském stylu v Olešku, kousek za Davlí.
Reinkarnovaný Japonec
Parcelu na vysokém skalnatém srázu nad vltavským korytem koupil tatínek Václava Wiesnera, jinak úspěšný podnikatel, už v roce 1937. A zbudoval si tu letní sídlo, vlastně chatu, s úchvatným výhledem na řeku dole a ještě dál do kraje za Měchenicemi na druhém břehu.
Rozlehlá parcela s objektem naštěstí nepropadla za minulého režimu státu, a tak ji rodina mohla dál v klidu užívat. Dokud na ni neupřel svoji pozornost syn, který zdědil podnikatelský talent po předcích a také jej po listopadu 89 patřičně rozvinul.
Zahrada v japonském stylu kousek za Prahou Hobbymanie.tv
Zlom přinesla až zmiňovaná povodeň, díky které odevzdali manželé Wiesnerovi svým zahradním snům všechny zbylé síly, peníze a vlastně i své duše. Že by pouhá náhoda? Václav Wiesner pro to má trochu šokující vysvětlení: „V minulém životě jsem byl zřejmě Japonec,“ tvrdí se šibalským úsměvem.
Ovšem přívlastku „japonská“ se u své zahrady, vlastně zahrad, paradoxně brání. Do jisté míry proto, že nechtěl spoutat svůj kreativní přístup dogmaticky přísným řádem tohoto zahradního umění. Ostatně Japonci je kdysi přebrali od Korejců a přetvořili si je také po svém…
Staré stromy bránila manželka vlastním tělem
A nakonec jsme v Česku, tedy ve zcela odlišném kulturně-historickém prostředí, přičemž zmínit je třeba i původní podobu zdejší zeleně. „Spíše připomínala anglický park, který postupně splýval s okolními doubravami, jež jsou pro zdejší přírodu na nevyužívaném kamenitém úhoru typické,“ vysvětluje náš hostitel.
A dodává, že se řadu stromů z původních výsadeb pokoušel násilně „zbonsajovat“, což se ovšem nezamlouvalo jeho ženě. „Některé stromy jsem proto bránila vlastním tělem,“ hlásí hrdě Jaroslava Wiesnerová. Hlavně díky ní tu tedy pár vysokých, téměř stoletých exemplářů přetrvalo a za horkých letních dnů jsou zdrojem příjemného stínu. Nejen pro ně samotné a jejich obydlí, ale i rodinné miláčky, přesněji tři psy a dvě kočky...
Zdroj: Hobbymanie.tv
