Zakládáte si na svém pracně vypiplaném pažitu a máte pocit, že teď se o něj starat nemusíte. Tak to jste na omylu. Minimálně byste ho měli prohlásit za klidovou zónu. Tady platí: „kam se šlápne, tam sedm let tráva neroste“. Každou šlápotou si zaděláváte na nevzhlednou lysinu nebo žluté fleky.

Cestičky a prkna

V zimě je dobré chodit po cestičkách a trávník raději vynechat. Nakonec je jen málo činností, při kterých přes něj musíte. Proč taková starostlivost? I když se vám zdá, že je letošní zima mírná, klesá velmi často teplota pod bod mrazu. Přemrzlý porost je hodně choulostivý a každý krok mu škodí. Zmrzlá stébla trávy jsou křehká a snadno je zlomíte. Při vyšší teplotě se otevřenou ranou do rostliny dostane voda a ta může obsahovat zárodky chorob a plísní. Tráva tak může uhnít. Nejhorší je to při oblevě, když je trávník rozměklý a vlastní vahou tvoříte doslova krátery. V takovou chvíli je lepší hodit na zem prkno a přejít po něm. Váha se rozloží a podklad nepoškodí. Jen ho tam nesmíte nechat moc dlouho, ať si v trávníku nevytvoříte lysinu.

Sníh nikdy nehrabte na jednu hromadu na trávníku.
Autor: Shutterstock.com
Když je na něm sníh

Vstupovat není dobré ani na zmrzlý a zasněžený trávník. A pozor si dejte i při odklízení sněhu. Pokud je to možné, nehrňte ho nikdy na jednu velkou hromadu. Lepší je ho dát na slunečné místo, kde se bude při oblevě rychle rozpouštět. Například na severní straně vám bude těžká sněhová peřina trávník dusit i o týdny déle.