2°C
Dvoupatrový dům koupil v roce 1977. Pak se několikrát přestěhoval, za svůj život si pořídil čtyři domy a stejný počet zahrad, ani jedno mu však dnes neříká „pane“. Po letech se vrátil zpět do Braníka a dům věnoval dceři, která obývá s rodinou první patro. Ve druhém patře žije Janova přítelkyně Pavla a jejich děti a fotograf má soukromí v bytě v přízemí, do kterého nás pozval rovnou ze zahrady.
Vstupujeme francouzskými okny a z mnoha artefaktů nám padne zrak tu na houpacího koně, tři busty nebo třeba zrcadlo obložené kravatami. Záměr hodný mistra? „To není schválně, tohle je provizorium. Ale já pořád žiju v provizoriu a nějak to funguje,“ říká.
Dům už něco pamatuje, pochází z roku 1928.
Byl po zednicku stavěný, takže místnosti nejsou souměrné; třeba kulička se po podlaze skutálí. Tady je všecko tak nějak na šikmé ploše. Ale i když jde o starej barák, dobře se tu drží teplo. Dokud žila moje poslední žena, vila mívala mimořádně špatnou atmosféru. Ovšem teď, co tu bydlí dcera Marie s manželem a třemi dětmi a Pavla s našimi dětmi, Matějem a Annou Marií, se všechno změnilo. Kluci mi místo „dědku“ říkají Jeníčku, máme se tu rádi. A když ne, tak to aspoň předstíráme.
Jak vila vypadala, když jste ji pořizoval?
Bídně. Barák se rozpadal, byl podmáčený, takže vlhká podlaha, okna netěsnila... A zahrada umírala. Něco jsme s tím udělali a je to docela milé místo k životu. Až na to, že v 70. letech dole v údolí tekl potok, a teď je tu Jižní spojka, skoro pořád přeplněná auty. Ve svém věku (pozn. red. – Jan Saudek v květnu oslavil 75. narozeniny) si sotva budu kupovat nový dům.
Myslíte si, že jde o doživotní adresu?
Člověk si nerad přiznává, že by něco mohla být konečná. Sním o koupi parcely a říkám si, že bych mohl stavět...
Vážně?
Jo.
Ale novostavba nebude mít takovou atmosféru jako vila z 20. let.
Já ji tam udělám. Udělám takový nepořádek, že tam zažijete atmosféru během několika týdnů. Je to můj sen, který se nemusí vyplnit. Ale je dobré mít sny, a ne to zabalit.
Zmiňoval jste mi, že máte šikovného zetě. Jeho voláte, když je třeba na domě něco opravit?
Je neobyčejně obratný, dovede spoustu věcí, ale přece jen je lepší volat odborníka.
A kde vy sám přiložíte ruku k dílu? Že by na zahradě?
Přestože jsem se narodil do vily, otec ani matka o zahradu neměli zájem. Akorát tam chodili trhat rybíz a matka pěstovala kadeřavou petrželku. Nikdo mě k zahradničení nevedl, byl jsem nejblbější dítě na světě, které láme větvičky a dupe po všem, co roste. Pak jsem však nějak k zahradám dostal vztah, pořídil jsem si je a byl jsem v nich velmi šťastný.
Co tu tedy děláte? Nabíráte energii?
Energie mám dost i bez zahrady, ale dneska chci malovat.
Venku?
Tam maluju málokdy, i když by to asi bylo dobrý.
Co byste tu tedy změnil?
Kdyby neexistuje, ale kdybych mohl, tak bych vysázel jehličnany a udělal z nich hradbu proti tomu hluku z Jižní spojky. Plánuju postavit hrazdu, aby na ní mohly cvičit i děti, a přestavět altánek, který je stejně starý jako dům.
Další zajímavé informace o tom, jak bydlí fotograf Jan Saudek, se dozvíte v časopise Blesk Hobby č. 9, které je právě na stáncích. Téma měsíce: Vinobraní.
Tipy na vinné výlety, rozhovor se sommeliérkou, poradíme, jak si založit vinotéku a…celý článek
