Jak se staví sen: Rekonstrukce panelákové kuchyně s parohy

Starší rodiče, kteří žijí společně se dvěma dospělými dětmi – dcerou s přítelem a synem – v jednom prostoru, se stali účastníky další nové série Jak se staví sen. Byt je starý téměř 30 let a interiér se za tu dobu téměř nezměnil.

Byt byl obložen dřevem, na stěnách visely trofeje a vydělané kůže. Otec některé kusy nábytku vyráběl dokonce sám. Nejvíce pyšný byl na křeslo z paroží, které má podle něj hodnotu 20 000 Kč, a stůl z paroží podobné hodnoty. Do proměny se přihlásila dcera Lucka, majitelka bytu. Byt jí připadá ponurý, tmavý, a hlavně nemoderní. Lucce nejvíc vadilo, že nemají nikde pořádné místo, kde by se všichni sešli a mohli posedět. Všude byla spousta tatínkových loveckých trofejí. Visely na stěnách a to, co se nevešlo na zdi, se válelo ve skříních. Tatínek byl ale na trofeje pyšný a jen tak se jich nechtěl vzdát.

Rodina chtěla zrekonstruovat především obývák, který chtěla propojit s kuchyní. Na ničem ze stávajícího inventáře netrvali, jen tatínek se nehodlal rozloučit se svojí sbírkou (divočák, kůže, stůl a křeslo).

Pro designéry Kamilu Douděrovou a Františka Kobližka  to byl těžký oříšek. „Největší výzvou při proměně bylo zbourání příčky mezi kuchyní a obývákem,“ říká František. Problémem podle něj bylo trefit polohu nových dveří do kuchyně. Nakonec se trofeje a výrobky z nich staly hlavním propojovacím článkem proměny. „Hned nám bylo jasné, že to bude veliká proměna a že ručně vyrobený nábytek z parohů využijeme," dodává Kamila.

„Problémem a zároveň největší výzvou bylo všudypřítomné dřevo a právě motiv parohů. Styl proměny bych pojmenovala jako moderní s avantgardními prvky parohů,“ dodává Kamila. Parohy daly základ ostatnímu vybavení, ve kterém se opakuje křivka. Například na tapetě či světlech. Těžký dřevěný stůl nahradil skleněný, židle jsou po změně transparentní plastové.