Jak se staví sen: Babička zachránila děti z děcáku, teď jí zařídily novou kuchyň

Jana by chtěla kuchyň pro babičku, protože se o ni a sestru vždy starala, bojovala o ně, zachránila je z dětského domova a dala jim první poslední. Jana i se svou sestrou vyrůstala v dětském domově. Holky se do „děcáku“ dostaly, protože jejich rodiče přestali fungovat. Máma začala brát drogy, zadlužila nemovitost, kde bydleli, a pak utekla do Anglie. Babička zase synovi vyčítá, že to nechal dojít tak daleko a o dcery se nebyl schopen postarat. Babička holkám platila obědy, starala se o ně, jak to šlo. Dědeček není jejich vlastní, ale stará se o ně, jako by byly jeho vnučky. Děda je myslivec, holky s ním občas chodí střílet.

Babička je v očích holek velmi statečná žena, vzala si je z dětského domova do pěstounské péče. Snaží se vnučky připravit do života, učí je vařit, starat se o domácnost. Sama neměla se svými předešlými manžely život jednoduchý, jeden měl například problém s alkoholem. Byla také vážně nemocná a lékaři jí řekli, že nikdy nebude mít děti. Po operaci druhého nádoru ale zázrakem otěhotněla a narodil se jí jediný syn Petr (otec holek). Jana studuje čtvrtým rokem hotelovou školu, Naďa prvním rokem střední školu zaměřenou na sociální činnost. Tento obor si nevybrala náhodou, jejím snem je pomáhat dětem.

Dům dříve sloužil jako prodejna. Jsou tam staré atypické dveře. Podlaha je křivá, zdi zničené, starý nábytek a vysoké stropy, které by většina lidí uvítala, jsou tady spíš na škodu – pokoje se špatně vytápějí. Pokoj holek je zařízen hodně v retro stylu. Obě tam mají své válendy, psací stůl jen jeden. Studovat a učit se přitom potřebují obě dvě. Dále by si přály rozkládací gauč nebo postel, kdyby jim přijela návštěva. Současný studentský pokoj je pro dvě nepoužitelný, holky si v něm lezou na nervy.

Kuchyň je spojená s obývacím pokojem. Rodina tady tráví nejvíce času. Holky i babička by si přály modernější a prostornější kuchyň. Babička by chtěla v kuchyni ostrůvek, chtěla by tam víc místa, než mají teď. Holkám by se líbila moderní kuchyně, víc pracovního místa. Co se týká pokoje, chtěly by případně každá své pracovní místo. Mladší Nadě se moc líbí palandy. Naďa má ráda dřevo, Janě je to jedno, jediné, co nesnáší, je růžová barva. Babička by chtěla nechat funkční gauč. Také nechat šavli, kterou dostal děda. Samozřejmě kočku a také skleničky „napoleonky“ a obraz „Mona Lisa“.

A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?

Hodnocení designérů: „Proměna byla náročná, ale výsledek stál za to. Rozhodli jsme hned, že uděláme maximum, abychom proměnili kuchyň i pokoj pro holky. Nápad jsme měli, ale čas, peníze a náročnost prací stály proti nám. Největším problémem byla podkladní vrstva podlahy, pod starým linem byl škvárový násyp, na vyrovnání podlahy padly dvě palety betonu. Výzvou bylo především zrealizovat holkám polopatro. Vytvořit pro ně samostatná zákoutí nikoli vedle sebe a vytěžit z vysokého stropu maximum a soukromí umístit nad sebe. Bytu rozhodně prospělo srovnání podlahy a vytvoření nové pomocí mramorového koberce, a to v obou místnostech stejné.

Nakonec jsme zvládli zrealizovat oba pokoje, jinak by to byla doslova Sophiina volba vybrat buď jen kuchyň pro babičku, nebo jen pokoj pro holky. Styl kuchyně s obývákem je lehce venkovský, přiměřený věku babičky, avšak doplněný výraznou moderní barvou, přeci jen tam žijí i dvě mladé slečny. Zajímavý prvek, který se objevuje v obou místnostech, je překližková deska vyřezaná do geometrického oblouku a perforována otvory. V kuchyni slouží jako podpěra barové desce, v pokojích jako oddělení zákoutí na učení s psacími stoly. Vzhledem k tomu, že absolutně nečekaly, že dostanou oba pokoje, ocení právě rozsah odvedené práce. Holky stoprocentně nadchne polopatro, každá má své důstojné soukromí.“

Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen“ uvidíte v sobotu 26. března v 17.35 na Primě.