Houbaři mají zpravidla strach, aby si žampion nespletli se smrtelně nebezpečnou muchomůrkou zelenou. Proto když sebranou houbu bezpečně identifikují jako žampion, dále už nepřemýšlejí, zda se jedná opravdu o jedlý žampion, protože málokdo tuší, že by žampion mohl být i jedovatý.

Jde o žampion zápašný neboli pečárku zápašné. Po konzumaci pokrmu z ní můžete skončit v nemocnici na výplachu žaludku. Otrava se projeví 1–3 hodiny po požití, a to nevolnostmi a intenzivním zvracením. Žaludeční křeče jsou zákeřné v případě, že trpíte žaludečními vředy, pak hrozí jejich protržení. Žampion zápašný přitom roste celoročně, hlavně na loukách a v parcích.

Jak na to Víme, kde rostou! Kam vyrazit na houby a nepřijít s prázdnou?

Zaměřte se na barvu

Odlišit je pečárku zápašnou od ostatních druhů je velice jednoduché. Když zápašný žampion poškrábeme na hlavičce nebo nožičce, okamžitě žloutkově zežloutne. Po chvíli ranka zešedne a vrátí se do matné podoby. Ostatní jedlé žampiony reakci nemají a poškozené místo lehce zežloutne až po čase.

Očichejte ho

Jedlé žampiony voní krásně, většinou anýzem nebo po hořkých mandlích, nejedlý buď nevoní vůbec nebo po karbonu. Vůně je ale ošemetný faktor, protože lidé se slabším čichem, například kuřáci, karbol ani neucítí a žampion jim nebude smrdět. Proto se orientujte podle barvy.

Žampion zápašný může mít klobouk takto krémový, často je ale bělavý (na další fotce).
Houby Jedovatý žampion zápašný se od jedlého moc neliší. Jak ho spolehlivě poznat?

Žampion lesní má příjemnou vůni a kořeněnou chuť. Nejdůležitějším znakem ale je, že tam, kde do něj říznete, zčervená.
Houby Žampion lesní houbaři přehlížejí, přitom má zajímavou chuť. Jak ho poznat a využít?