4°C
Nejedlé druhy hřibů: hořčák kříšť medotrpký
Jedovatý hřib satan
Hřibovitých hub existuje velké množství, patří mezi ně houby, kterých si houbaři zpravidla cení nejvíce, ať už jsou to praváci, kozáci, křemenáče či klouzci. Většina hřibovitých hub je jedlá, jen malá skupinka je nejedlá či přímo jedovatá. Ošemetné je, že se jedlé a nejedlé hřibovité houby často pletou, což může zkazit nejenom připravované jídlo, ale způsobit i vážné zdravotní komplikace. Tepelně neupravený satan obsahuje dokonce poměrně silný jed. Jak tedy bezpečně rozeznat jedlé a nejedlé hřiby a ty jedovaté?
Hřib žlučník neboli hořčák
Hřib žlučník, kterému se přezdívá také hořčák nebo žlučák, má hnědý klobouk jako ostatní hřiby, a to houbaře mate. Pletou si ho pak zejména s hřibem smrkovým, dubovým, hnědým a někdy i s některými dalšími druhy. Nicméně odhalíte ho podle přeci jen odlišného odstínu hnědé barvy, než má klobouk pravého hřibu.
Na jaké znaky se u hřibu hořčáku soustředit jako první? Ve článku níže vám dá mykolog spoustu praktických informací.
Hřib kříšť
Také hřib kříšť je hořký. Roste v pohorských a horských lesích. Prozradí jej relativně světlý či šedobělavý klobouk a červenožlutá noha. Přesto si ho houbaři pletou s jinými hřiby – s hřibem kolodějem a kovářem (modrákem), někdy ho zaměňují i za hřib žlutomasý, či dokonce za satana.
Na jaké znaky se u hřibu kříště ještě soustředit? Ve článku níže vám dá mykolog spoustu praktických informací.
Hřib medotrpký
Nejčastěji ho objevíte pod duby, buky, břízami a lipami. Typické jsou pro něj citronově zbarvené rourky, které jsou později spíše okrové až nahnědlé. Hřib medotrpký patří mezi modráky, takže rourky při otlaku výrazně modrají.
Na jaké znaky se u hřibu medotrpkého ještě soustředit? Ve článku níže vám dá mykolog spoustu praktických informací.
Na co ještě pozor u nejedlých hřibů
Obecně lze říct, že byste si měli dávat pozor u hřibů s bílošedou nebo červenofialovou barvou klobouku. Velmi vzácně můžete narazit na nejedlé hřiby hřib plavý a hřib skvrnitý. Mají světlehnědý klobouk, žlutou dužninu, nepříjemně páchnou.
Jedovatý hřib satan
Zvláště problematický je hřib satan. Setkat se s ním můžete v listnatých lesích, ale není jich mnoho. Poznáte jej podle velmi světlého šedobílého klobouku, červených rourek a žlutočervené nohy. Je mýtus, že satan je hořký, naopak má příjemnou chuť. Rozhodně to ale netestujte!
Na jaké znaky se u satana ještě soustředit? Ve článku níže vám dá mykolog spoustu praktických informací.
Další jedovaté hřiby
Vedle hřibu satanu jsou dalšími jedovatými hřiby hřib rudonachový, hřib nachový, hřib Le Galové a hřib Moserův. Poznáte je tak, že všechny včetně satana modrají. Jsou dosti vzácné, vyskytují se jen v určitých lokalitách (hřib Moserův roste v Beskydech, ostatní včetně satana jsou teplomilné a mají rádi vápenité podloží).
Po konzumaci jedovatých hřibů vám hrozí průjmy a zvracení. Uvádí se, že tepelnou úpravou jejich jedovatost mizí, ale jsou zaznamenány i případy otravy po konzumaci tepelně upraveného hřibu.
Pokud si nejste jisti, jakou houbu jste našli, a zajímá vás to, můžete se poradit v České mykologické společnosti, která provozuje poradny a pořádá výstavy.
