V posledních letech je vás často vidět ve spojení s různými kutilskými projekty, lákala vás práce rukama už od dětství?

Kutilství je práce rukama, ale neznamená to, že bych od dětství chtěla být například kovářkou, to asi ne. Jako malá jsem ale háčkovala a pletla. Co se týká práce kolem domu, ta mě začala bavit až s přibývajícími lety. To, že se tak stalo, bylo díky kutilským pořadům, co jsme s bratrem začali dělat. První pořad se začal natáčet v roce 2000, to mi bylo 27 let. Kutilství se najednou stalo součástí našich životů. I díky Hornbachu člověk ví, co všechno je možné udělat, jaké jsou nové možnosti, postupy, produkty a spoustu věcí si tak zvládne udělat sám.

Můžete tedy o sobě říci, že jste manuálně zručná, nebo naopak obdivujete ty, kteří si sami dokáží postavit například pergolu, zrenovovat koupelnu či založit si zahradní jezírko a pustit se tak do projektu, na který si většina lidí najímá firmu?

Já se bojím mít tu zodpovědnost. Zvládnu běžné domácí věci, ale nikdy bych nešla do toho, sama si položit novou podlahu. Obdivuju všechny, kteří to umí a vrhnou se do vlastních projektů. Těším se na přihlášené projekty, i na to, jak uvidím celou jejich realizaci. Je to ohromně inspirativní.

Autor: Hornbach

Co se vám líbí na projektu Mistr Kutil od Hornbachu, jehož jste ambasadorkou, nejvíce? Projekty, chuť něco sám dokázat, nebo že mezi námi existují pořád lidé, kteří mají „zlaté české ručičky“ a umí vlastními silami zrealizovat svoji představu?

Mě to fascinuje v tom, že v dnešní době všechno máme, neexistuje věc, která není na trhu. Fascinuje mě, že si někdo najde čas a hlavně tu chuť něco naprojektovat a udělá si to sám doma. A ještě se s tím přihlásí. Ne že by z toho něco musel mít, ale i proto, že své zkušenosti může předat někomu jinému. Projekt Mistr Kutil mě baví i pro jeho tvůrčí svobodu a zápal podporovat všechny, kteří chtějí něčeho sami dosáhnout a udělat.

Co vás nejvíce baví, když uskutečňujete vaše plány doma nebo na zahradě? Máte na to vůbec při svém nabitém programu čas?

Mám problém v jarním období, kdy je práce (divadelní) nejvíc. Únor až duben jsou denně představení, denně zájezdy. Je to hrozně náročné. Díky práci tedy vždy prošvihnu jaro a velkou pomocnicí mi byla moje maminka. Vždy si říkám, že příště to budu dělat už já. To se mi částečně daří poslední 3 roky. Nejnovějšími přírůstky na zahradě jsou ovocné keře. Jakmile to bude možné, mám v plánu vysadit záhonek bylinek.

Máte krásný dům a velkou zahradu. Zařizovala jste si vše sama?

Úplně sama jsem ho nezařizovala, koupila jsem dvojdomek, když jsem byla relativně mladá a neustále v práci. Navíc jsem zde bydlela s rodiči, takže veškerá rekonstrukce byla na bázi dohody. Bylo to spíše za pochodu, a tak to bylo i se zařizováním. Teď když mi dcera odrůstá, téměř všeho jsme se zbavili a máme spoustu volného prostoru. Jsem praktický člověk, takže spíše než designový nábytek u mě najdete dlažbu, na které není vidět špína. Co se týká zahrady, mám ráda, když je na zahradě živo a je využívaná, což se nám, myslím, po několika letech povedlo. Výsledek spolupráce se zahradníkem je, že zde máme různé ostrůvky, takové oázy z kamínků a mulčovací kůry. Zahradu stále zvelebuji, ale už sama. Jsem na ní pyšná a ráda si zde dobíjím energii.

Co byste vzkázala všem, kteří nejsou profesionály a chtějí se pustit do nějakého projektu sami?

Ať do toho jdou, nikdo zkušený z nebe nespadl a chybami se člověk učí. Člověk nesmí být líný a ležet u televize. A i když se to někdy nepovede, za ten pocit seberealizace to stojí.