„Co kdybychom se sešly na střelnici?“ Reagovala na žádost o rozhovor na téma koníčky. „Nebo víte co? Přijeďte ke mně domů, ukážu vám své pletení.“ Pistole a pletací dráty spolu neladí jen zdánlivě. Lindě Finkové to sluší jak v akčním postoji, tak v pohodlném pletacím křesle u krbu.

Kolik těch koníčků vlastně máte?

„Střelbu, jízdu na motorce, pletení, kytičky, vaření, počítač, zpívání… Mám velký rozptyl, co?“

Možná se to vzájemně vyrovnává…

„Asi ano. Mám toho hodně – rodinu, zpívám v několika muzikálech, moderuju na Frekvenci 1 a učím na Pražské konzervatoři. Mě prostě baví skoro všechno a život vůbec. Proto mám tak odlišné koníčky – někdy potřebuju klid a jindy se mi hodí fofr.“

Tak to vezměme postupně. Co vás přivedlo ke střelbě?

„To bylo ryze účelové, kdysi jsem si pořídila pistoli na obranu. Malou, dámskou, nic, s čím bych chodila někde střílet do plechovek. Ale protože střelba potřebuje cvik, občas si chodím zastřílet na střelnici.“

S maželem Richardem Genzerem a dcerou Viktorkou, když byla Linda ještě blond.
S maželem Richardem Genzerem a dcerou Viktorkou, když byla Linda ještě blond.

S pistolí vypadáte efektně. Nechtěla byste si třeba zahrát nějakou akční roli?

„Jasně, že by se mi to líbilo. Herectví je úžasné, já jsem ale zpěvačka a do herectví se moc nepletu, i když v muzikálech musím hrát i mluvit. Akcí mám v životě dost. Celkem rychle jednám. Něco je jinak? Měním plán. Jsou ucpané silnice? Jedu na motorce...“

Vypadá to, že jste pořád v pohybu. Také ale ráda pletete...

„Pletení mě uklidňuje a mám na něj trpělivost. Dřív jsem k pletení využila každou pauzu o koncertě, kdy jsem nebyla na jevišti. Jako stará bába jsem pořád štrykovala. Vyplétala jsem různé vzory, a když se mi těch dvacet klubek zamotalo, zuřila jsem, ale nestříhala. Svou maminku jsem jednou načapala, jak odstřihuje zamotaná klubíčka, protože nevydržela s nervama. Z pletení čiší úžasný klid, až děti vyrostou, budu oplétat vnoučata, jako to dělá moje maminka.“

S dcerou Viktorkou v oblíbené zimní zahradě.
S dcerou Viktorkou v oblíbené zimní zahradě.
A přitom můžete sedět ve vaší krásné zimní zahradě...

„To je moje radost. Děti si v ní hrajou, my tady mastíme karty se sousedy, pořádají se tu rodinné oslavy a nejhezčí je, když nasněží a já si sem sednu s počítačem a něco se učím nebo vymýšlím. Je tu pořád teplo i světlo, protože zahrada je propojená s obývákem a kuchyní. Když jsme ji tenkrát přistavovali, neměli jsme moc peněz a docela nás to na chvíli rozhodilo, ale teď jsme rádi, že jsme to vydrželi.“

Venkovní zahrádku máte jednoduchou, pěstování květin vás nebaví?

„Každý rok na jaře vyndám na parapety truhlíky s muškáty a pár jich osázím i jinými květinami. Máme ale malinkou zahrádku a ještě s bazénem, takže zbylo jen místo na pergolku s grilem a kus trávníku, aby děti měly kde řádit. Když byla Viktorka malá, bydleli jsme v činžáku a já nevěděla, kam s ní v létě chodit. Teď děti vyšoupnu na zahrádku a hotovo. Ale mám tu i záhon lesních jahod, okolo stromu sázím dvakrát v roce hrášek a v truhlících a květináčích pěstuju malá rajčátka. Kdyby byl větší pozemek, jedu i v bramborách a mrkvi. Takhle mi musí stačit záhonek s bylinkami.“

Fotogalerie
4 fotografie