21°C
Nejlepší jsou labradoři a zlatí retrieveři
"Nyní máme ve středisku na výcvik dvacet psů. Používáme především labradory a zlaté retrievery, nebo jejich křížence. Občas cvičíme i jiná plemena, třeba královské pudly, ale s těmi zdaleka nejsou takové úspěchy," řekla nám ředitelka výcvikového střediska Hana Jasenovcová, která nás po areálu provázela. "Před rokem 1990 se jako vodící psi používali takřka výhradně němečtí ovčáci, ale postupně je nahradila jiná plemena. Německý ovčák je sice velice chytrý a učenlivý, ale také vyžaduje pevnou ruku a také kynologické zkušenosti," pokračuje paní ředitelka.
"Občas se stane, že rodina koupí nevidomému psa a teprve pak je napadne, že by z něj vlastně mohli udělat psa vodícího. Jednou nám pán přivedl dokonce lanseera (velké molosoidní plemeno se standardem 50 až 68 kg - pozn. redakce) s tím, že by ho chtěl vycvičit jako vodícího psa. Nejdřív jsme si mysleli, že to nepůjde, ale nakonec jsme to zvládli. Ale to je opravdu extrém. Landseer je tvrdé a paličaté plemeno, zatímco k výcviku na vodícího psa jsou potřeba psi, kteří jsou maximálně empatičtí a lidi mají bezvýhradně na prvním místě," vypráví Hana Jasenovcová.
Každý pes to nezvládne
Jak tedy výcvik probíhá? Okolo sedmého týdne věku jde pes k dobrovolníkům, kteří zajišťují jeho výchovu. Když je mu rok, přijde do střediska na výcvik, který trvá 6 až 9 měsíců. Ve středisku mají psi kompletní zázemí, ale samotný výcvik probíhá především v terénu. V ulicích, v prostorách metra i v dopravních prostředcích, kde se psi učí zvládat všemožné situace, které je mohou po boku jejich nevidomých páníčků potkat. Schody a eskalátory, silnice, překážky v cestě... To vše musí vycvičený pes správně vyhodnotit a svého pána včas a patřičným způsobem upozornit. Naučit ho to není nic jednoduchého.
Psi se vybírají od osvědčených chovatelů a ti nejlepší mají vodící psy i mezi svými předky. "Díky dobrým kontaktům s Mezinárodní federací vodících psů jsme před časem získali šest chovných fen, které mají skvělé předpoklady, že jejich štěňata budou vhodná pro výcvik. Tři jsou z USA, dvě z Velké Británie a jedna z Austrálie. Je na nich znát, že to mají v sobě, oproti jiným psům jsou mnohem klidnější," říká Hana Jasenovcová. Odchov štěňat neprobíhá ve středisku, kde na něj nejsou vhodné podmínky, ale opět u dobrovolníků a zaměstnanců střediska. Sama paní ředitelka má u sebe doma hned tři chovné feny, z nichž jedna je nyní těsně před porodem.
Ne každý pes ve středisku ale náročný výcvik na vodícího psa zvládne. Ti, kteří neuspějí, se většinou vrací ke svým 'pěstounům', tedy do rodiny, kde žili do roku svého života. "S umístěním psů, kteří výcvik předčasně skončí, není problém. Buď se vrátí zpátky, nebo si je rádi vezmou náhradní majitelé. I v této chvíli máme pořadník pěti lidí, kteří mají o tyto psy zájem," říká paní Jasenovcová.
Seznámení s novým pánem
V polovině výcviku se začne vodící pes seznamovat se svým novým páníčkem. Na psy je pořadník a čekací lhůta je o to delší, čím přesnější má nevidomý na svého nového psa požadavky. "Každý žadatel o psa si může vybrat, jestli chce psa nebo fenu, má-li být pes spíš klidnější nebo temperamentnější, nebo třeba jestli má mít delší nebo kratší srst," popisuje paní Jasenovcová.
"A i my sami pečlivě vybíráme, jestli který páníček se k sobě s kterým psem hodí. Zájemce o psa jede také na dvoudenní 'školení' do střediska, abychom ho poznali a věděli, jakého psa mu máme vybrat. A i on sám musí poznat, jaké to vlastně je, být v kontaktu se psem, a teprve potom se nevidomý definitivně rozhodne. Následně k němu zajedeme na návštěvu, abychom zjistili, jak žije, například jestli je spíš sportovnější typ, nebo pohybu moc nedá. I to nám pomáhá vybrat mu psa, se kterým se k sobě budou co nejlépe hodit," pokračuje paní ředitelka.
Na konci výcviku dochází k samotnému předání psa. Jeho nový páníček přijede na týden do střediska, aby si zvykl na komunikaci se psem a pes aby si zvykl na to, že má nového páníčka. "Ten pes po měsících ve středisku najednou dostane svého vlastního člověka, který se věnuje jen jemu a nejspíš má také plné kapsy piškotů. To je pro něj luxus, který hodně pomáhá v tom, aby si na svého nového pána rychle zvykl," vysvětluje Hana Jasenovcová. Následně se pes ještě týden společně se svým novým pánem a instruktorem učí trasy, po kterých bude ve svém novém bydlišti dennodenně svého pána doprovázet.
Výcvik stojí přes 200 tisíc!
Jak známo, každá 'sranda' něco stojí. Náročný výcvik vodících psů stojí 186 tisíc, s DPH, které je i tato dobročinná organizace nucena státu platit, se částka za jednoho psa vyšplhá na celých 204 tisíc korun. Tuto částku hradí sociální instituce, které vodícího psa registrují jako 'zdravotní pomůcku'.
K nákladům na samotný výcvik se však ještě musí připočíst náklady na první rok života psa. Ty se již do státního příspěvku nevejdou a Středisko výcviku vodících psů tak peníze shání, kde se dá. "Část peněz máme od sponzorů a vyděláváme si i prodejem benefičních triček. Jedno stojí 400 korun a vydělá nám na týden pobytu mladého psa u pěstouna," popisuje paní ředitelka.
Oproti některým výcvikovým střediskům pro vodící psy, které v současnosti fungují například v USA nebo ve Velké Británii, je jinonické středisko opravdu malé, skoro rodinné. O to lepší výsledky ale v SONS mají. Nevidomí, kteří mají vodícího psa, by si už život bez svého čtyřnohého pomocníka těžko dokázali představit. Pomáhají jim zvládat jejich postižení a zlepšovat každý den jejich života. A to za celou námahu i peníze rozhodně stojí.
POKUD CHCETE STŘEDISKU VODÍCÍCH PSŮ POMOCI, VÍCE INFORMACÍ SE DOZVÍTE NA STRÁNKÁCH WWW.VODICIPSI.CZ
