Psí polepšovna Rudolfa Desenského: Co dělat, když chce mít pejsek navrch?

„Odmalička je náš pejsek pořád mezi lidmi i psy a je nekonfliktní. Cvičí ho jeden pán, ostatní příležitostně venčí nebo hlídají. Zvládá základní poslušnost – chůzi u nohy i ve společnosti, přivolání,“ popisuje svého psa čtenářka.

"Problém nastává, když jsme v lese. Pokud může, uteče a neposlechne. Ovšem obíhá ve velkých okruzích, zdá se, že si i cvičitele  nenápadně hlídá, a až po čase se vrátí. Problém druhý: Občas ignoruje povely. Pokud ho potrestám – ne bitím, ale chytnutím za čumák, zvednutím nebo povalením, ohrnuje pysky. Jak dosáhnout toho, abych měl navrch cvičitel?,“ ptá se čtenářka.

Nedovolte psovi, aby dotíral a vnucoval se vám!

„Budu možná drsný, ale aspoň upřímný. Čím více psu podlézáte a snažíte se mu ve všem vyhovět, tím více ztrácíte jeho závislost na vás a zároveň i výši svého postavení v hierarchické pozici. To platí pro vás i cvičitele,“ upozorňuje psí psycholog.

„Mám ve své smečce také takto nezávislé psy, ale jejich nezávislost skončila v momentě, kdy jsem je zařadil na pozici za ostatní. Systém spočívá v tom, že pes přijde, něco chce a suverénně si myslí, že to bude. Ale nebude, pošlu ho pryč, a pokud to nepochopí a stále dotírá, prostě ho vyhodím nebo vyženu někam pryč. Slovo „dotírá“ je klíčové k následnému dění a uvažování psa,“ vysvětluje Rudolf Desenský.

„Dotírá totiž znamená: vnucuje se. Pokud pes používá příliš často ve své řeči ,já chci´ anebo ,já nechci´, jste v průšvihu vy a pes si může dělat, co chce. Také tyto výrazy u svých psů často vidím, ale moje odpověď na tento způsob vyjadřování je ,Ty něco chceš? Tak odchod!´. Brzy mu dojde, že není na tak vysoké pozici, aby mě mohl řídit a organizovat můj čas, který mu já dávám. Pes by měl totiž používat fráze typu ,rád bych...´, nikoli ,já chci....´, doporučuje čtenářce Miluši.

Chyba není v jeho, ale ve vašem myšlení

„Je mi jasné a ze zkušeností vím, že je to zapříčiněno jistým pocitem viny a dluhu pána vůči jeho psu, kdy byl v práci a nevěnoval se mu, tak se mu to snaží vynahradit. To je ale omyl! Nic nemusí! Pán je (respektive měl by být) na tak vysoké hierarchické pozici, že může cokoli, kdežto pes, jenom to, co chce jeho pán, přičemž nemá právo si o to ,vyřvávat´ nebo jakkoli vynucovat,“ upozorňuje Desenský.

Jak dodává, pán by měl mít natolik rozum, že nedá psu vše, o co si řekne, protože je to nejkratší cesta k průšvihu. „Chyba je ve způsobu vašeho, ne jeho myšlení. On se má učit od vás a ne vy od něho. Odstup, který si od vás udržuje při výletech v terénu, je jen známka toho, že ho nepřivoláváte, ale ,lovíte´. Je dost chytrý na to, aby se nenechal ,ulovit´ dobrovolně, jinak by mu z toho následně plynuly nevýhody,“ dodává na závěr psí psycholog.

 

---

 

Na dotazy čtenářů odpovídá Rudolf Desenský, 42 let

• Je český kynolog, etolog, psycholog psů a odborník na problémové psy.
• Díky soužití se zvířaty vytvořil novou metodu výchovy psů založenou na zvířecí komunikaci. Spočívá v odpozorování zvířecího chování (psího a vlčího) a jeho následnou aplikaci při výchově či převýchově psa.
• Je autor tří knížek o psech: Jak poznat psí duši, PSI – Poradna Souvislosti Informace, Pes přítel člověka
• Jeho oficiální stránky jsou www.psycholog-psu.com