Nejjednodušší cesty pro příležitostný pohyb (při pletí nebo zalévání záhonů) vytvoříte z písku nebo mulčovací kůry, stačí jen podklad důkladně zpevnit a upěchovat. Použít můžete také štěrk, prodává se obyčejný i okrasný. Jsou to různobarevné kamínky ohlazené dokulata. Na cesty se hodí kousky o průměru 6 až 16 mm, u barveného štěrku pamatujte, že nemusí být stálobarevný.
Co všechno umí beton
Levným a jednoduchým řešením se zdá beton. Budete-li plochy sami vylívat tímto materiálem, dbejte na dilatační spáry. Větší plochy totiž časem praskají, vydrolují se a vznikají nevzhledné porosty plevele, které je třeba stříkat chemickými přípravky nebo je mechanicky čistit.
Daleko estetičtější řešení ale nabízí betonové pochozí dlaždice. Kladou se do písku nebo štěrkopísku a zabraňují růstu plevelů i trávy. Stále je populární také betonová zámková dlažba. Jednotlivé komponenty se sestaví těsně k sobě, spáry se zasypávají štěrkem a pískem, aby nedocházelo k prorůstání trávy i plevele. Díly jsou k dostání v mnoha tvarových a barevných variantách, takže z nich snadno složíte netradiční kompozici.Tradice: Chodník z kamene
Nelíbí se vám beton? Zkuste cestičky vyskládat z tradičního přírodního materiálu, prodávají se kamenné dlaždice nebo řezané kameny, které se opět kladou do písku; jako podklad doporučujeme použít štěrk a beton.
Nejčastěji jsou k dostání kamenné desky okrového křemene nebo šedého porfyru o síle od 1,2 do 5 cm. Případných skvrn při vylití chemikálií se zbavíte, pokud po pokládce napustíte kamennou cestičku penetrací, k očistění použijte tlakovou vodu.