Jan Potměšil: Zahradníkem i na vozíku

Aby byl výčet obyvatel úplný, nesmíme zapomenout na Mimi, roční fenku labradora. Janova maminka se na ni sice občas zlobí, že na zahradě okusuje keře a vyhrabává kořínky, ale to jen tak naoko, jinak je ale Mimi nejmilejší člen domácnosti.

Venkovní posezení

Zatímco vstupní část je skrytá stromy a keři, mezi kterými vedou jen nájezdové rampy ke garáži a hlavnímu vchodu, podél domu dojdete do rozlehlé, okolí i sousedům skryté zahrady, kde můžete báječně relaxovat. Vpravo najdete pohodlné venkovní posezení částečně schované pod dřevěnou střechou, na které se usídlila vistárie.

A hned vedle je kamenné ohniště, pýcha pána domu. „Vždycky jsme se domlouvali, jak bude zahrada vypadat, a před lety chtěli rodiče postavit u zdi gril,“ usmívá se herec. „To ohniště je tak trochu mé vítězství; přesvědčil jsem všechny, že symbolizuje společné setkávání. A musím říct, že to funguje. Například v létě jsme tu měli oslavu konce divadelní sezony Divadelního spolku Kašpar a během dne se tu vystřídalo mnoho kolegů, dětí i psů a bylo to báječné.“

Lesní zátiší

V pravém rohu za posezením se ocitnete v malém lese. Pod vzrostlými borovicemi našly domov drobnější jehličnany a pěnišník, v létě je pod stromy krásný chládek. Voní to tu jehličím a Jan plánuje, že sem časem přibude další stromek jako náhrada za starou borovici, která se musela pokácet. ¨

Uprostřed zahrady je dostatek volného prostoru pro klukovské hry, třeba fotbálek, a dospělým zbude místo na pétanque. Protější kout osázený vzrostlými jehličnany, břízou a keři zase tvoří přirozenou protihlukovou bariéru.

Dřevo na oheň

Také si myslíte, že každá zahrada musí mít své pracovní zázemí? U Potměšilových ho najdete jen kousek od sjezdu ze zadní terasy domu. Jan tu má připravenou velkou hromadu vyschlého dřeva, které musí rozštípat, a kluci mu pak pomáhají polínka uložit. Před pár týdny také přiložili ruku k dílu při prořezávání vistárie, která vyžaduje každoroční sestřih.

Naštípat dřevo pro zahradní ohniště? Pro Jana žádný problém

Soužití generací

Duší zahrady je Janova maminka. „Zahradu budovala s tatínkem dvacet let tak, aby tu vše žilo v řádu s přírodou, a přitom s jediným cílem – abychom se tu všichni cítili dobře.

A to se jí daří. My jsme teď vlastně opět na začátku, musíme se domluvit, kdo jí bude s čím pomáhat, aby na všechno nebyla sama.“

A tak se do zahrady nastěhovala robotická sekačka, která si dokáže poradit s přerostlým trávníkem a po práci se vrátí zpět do dobíjecí stanice.

Zahradní nej

Které je Janovo nejoblíbeněji místo? „Určitě posezení pod vistárií, která přes sezonu dokáže vytvořit rozkvetlé záclony, kde se prohání čerstvý vítr,“ upřesňuje Jan, „a před okny ložnice magnólie, ta kvete na přelomu března a dubna. To bývá malý svátek, když přijíždíte domů a vítají vás nádherné květy. Díky umístění navíc kvete postupně a hodně dlouho.“ A co je třeba, aby strom prospíval? „Koňský trus namíchaný se substrátem,“ radí herec.