2°C
Výroba sudů archiv TV Prima
Dřevěný sud je ideální pro zrání vína, hlavně toho červeného. Víno v něm lépe zraje a může zde probíhat mikrooxidace. Dřevo také ovlivňuje chuť vína. „Samozřejmě, že to samé platí i o destilátech. Kovový sud vínu prostě nic navíc nedá,“ usmívá se pan Eduard Bařina.
Druh dřeva, z něhož je sud vyrobený, nepochybně také ovlivňuje chuť vína či pálenky, ale to, jaká bude výsledná chuť, už si řídí sám vinař. U nás se nejčastěji používá dubové dřevo či akát, v Itálii zase například využívají kaštan. „Dřevo si vybírám v lese sám, prohlédnu si strom a kácíme v zimě, kdy je dřevo v klidu, a to speciálním způsobem pořezu,“ prozrazuje pan Bařina.
Dřevo se před použitím musí sušit. Lepší je nesušit dřevo v sušce, ale přirozeně venku. Co jeden centimetr tloušťky dřeva, to rok sušení. Poté putuje dřevo do výroby, nařeže se na tzv. dužiny, což jsou ty jednotlivé pásy dřeva, ze kterých se sud dělá. Pak už se sud staví.
Dužiny se ohýbají pomocí ohně a vody. Dovnitř polotovaru se postaví oheň. Kolem spodní části sudu se napne ocelové lano a tím, jak se dužiny zahřívají, stávají se ohebnější, a jak se lano stahuje, sud se tvaruje do požadovaného tvaru. Dřevo se během zahřívání a stahování namáčí, aby se pařilo.
Vypalováním se třísloviny přeměňují na aromatické látky od vůně vanilky až po vůni kávy. „Máme 4 stupně vypalování: lehké, střední, střední plus a těžké. To střední plus se dělá u sudů na vína, to těžké pak u sudů na destiláty,“ dodává pan Bařina.
Když získá sud požadovaný tvar, přidají se zbylé obruče a přichází fáze samotného bednění, tedy uzavírání sudu, kdy se sud skládá „do kopy“. Vloží se dno a do každé spáry se také vkládá rákos, který sud utěsní. Mezi dnem a dužinou se vytvoří „zámek“. Pak se celý sud ohobluje, protože dřevo je po polévání vodou a ohýbání celé černé.
Dřevěné sudy se liší podle velikosti, dle způsobu použití i tvarem. Vyrábějí se různé velikosti, ale nejčastěji se dělají od 5 až do 3000 litrů. Produkují se sudy na víno, destiláty i pivo, kulaté a oválné.
