14°C
Před 30 lety měl vnašich kinech premiéru skvělý Menzelův film Postřižiny. Improvizoval jste v roli chlapíka, který kvůli Pepinovým radám přišel k několika úrazům?
„V Postřižinách jsem vůbec neimprovizoval, protože jsem tam neměl skoro žádný text. Bylo to příjemné, nicméně tu postavu vymyslel pan režisér Menzel tak skvěle, že přirozeně gradovala a jsem rád, že na ni diváci pořád vzpomínají.“
Postřižiny se točily v pivovaru. Pilo se při tom pivo?
„Když se natáčí a ještě k tomu pod částečným abstinentem panem Menzelem, tak se toho moc nevypije. Ale po natáčení byla situace jiná a každý si to postřižinské pivo rád dal.“
Půvabná Magda Vášáryová se v tom pivu opravdu koupala, nebo to byl trik?
„A víte, že nevím, já u natáčení té scény nebyl. To vidělo jen pár lidí ze štábu a točilo se to poměrně utajeně.“ (usmívá se)
A co film Vesničko má středisková, když vás jako družstevníka Drápalíka přejel kombajn. To už musel být trik.
„Ano, spočíval v tom, že celou moji postavu udělali ze sádry a mě do ní při dělání odlitku úplně pohřbili. Pro mě bylo právě tohle horší, než kdyby mě ten kombajn přejel doopravdy. Nikomu bych to nepřál.“
Jeden špatný zážitek za sebou máte i z nedávné doby. Co se vlastně stalo ve vaší galerii U Rudolfa v Plané nad Lužnicí?
„Začalo to dost emotivní reportáží v České televizi, podle které jsem tam prodával falza obrazů. Šetřila to kriminálka, lidé od ní galerii navštívili i se soudním znalcem, důkladně a podrobně všechny obrazy prohlédli. Znalec řekl, že jsou všechny v pořádku.“
Ale přece jenom prodáváte něco, co je dost divné. Nefalšovaný jihočeský vzduch v plechovkách.
„Ano, když si plechovku otevřete, tak ta čistota vzduchu na vás pěkně foukne. Musíte ale dýchat rychle, protože plechovka je malá a vzduchu tam není moc. Stojí dvacet korun a má krásnou etiketu od výtvarnice Kotrčové.“
Takže někde na lesním palouku zavařujete do plechovek vzduch?
„To neumím, na to mám lidi.“
Není divu vzhledem k vašemu pracovnímu vytížení! Televizní diváci vás teď znají hlavně díky Ulici. Už se vám někdy stalo, že vás někdo pozdravil jako pana Peška ze seriálu?
„Stalo, a mnohokrát. Vůbec mi to nevadí, protože tu postavu hraji už skoro šest let a zvykl jsem si na ni. Ale nestává se mi to jenom s Peškem, už jsem slyšel i pozdrav Dobrý den, pane Drápalíku.“
A co vy, ztotožnil jste se se svým Peškem? Neříkáte si někdy – tak vstávej, Pešku, uvař si kafe…
„Obvykle říkám – Rudlo nedá se nic dělat, musíš vstávat.“
Hanychová bude dítě vychovávat v domě hrůzy!
Krvavé drama, které se loni v únoru odehrálo v domě Agáty Hanychové (25), těhotnou modelku vedlo nejprve k úvahám, že domek ve Statenicích prodá. Nakonec…celý článek
Kdy tedy vstáváte, jak vypadá váš denní režim?
„Zrovna zítra vstávám v pět abych byl v sedm v Hostivaři, kde natáčíme další díly Ulice. Chvilku trvá, než se proberu a než si zopakuji text.“
Kolik textu musíte denně zvládnout nazpaměť?
„Jak kdy, podle zapojení Peška do děje. Zítra to je jedenáct obrazů, asi pětatřicet stránek textu. Pozítří to je pro změnu devět obrazů s třiceti stranami.“
Máte nějakou techniku učení se nazpaměť?
„To ne, spoléhám na paměť.“
Víte, jak dlouho ještě se bude Ulice natáčet?
„To vám říci nedokážu a myslím, že to neví nikdo.“
A kdy se k vám do své role vrátí paní Maciuchová?
„Podle toho, co mi říkala, tak někdy v září. Ale přesný termín neznám.“
Předpokládám, že to s ní zase dáte v seriálu dohromady?
„Já to předpokládám také, ale jaký bude náš další osud, opravdu nevím.“
Jak to vlastně přijde, že v jedné rodině se urodí tolik herců, jako v té vaší, Hrušínských?
„Na tohle ani neumím odpovědět. Faktem je, že můj děda, táta i matka byli herci, já s bratrem rovněž, můj syn se tomu také věnoval… Přišlo to samo sebou, i když já měl k herectví blíž než jiní lidé proto, že jsem ho měl od malička kolem sebe.“
K herectví vás přivedl otec, a co k rybám? Ota Pavel kdysi napsal, že pro malého kluka je nejlepší, když ho rybařit naučí táta, nebo nějaký
strejda.
„Tátova rybářská škola byla skvělá. Naučil mě nejenom chytat ryby, ale mít i rád přírodu. Začínal jsem s vrbovým proutkem, kusem vlasce a malým háčkem s kuličkou těsta. Chytal jsem pro tátu nástražní rybičky, ale chytil jsem tak i svého prvního sumce. Na Vltavě na Podolsku. Měřil pětačtyřicet centmetrů a pro mě to byla obří ryba.“
Vy jste už prorybařil hezký kus světa…
„Naštěstí jsem se dožil doby, kdy se do světa jezdit dá, a když to jde, jedu za rybami.“
Kam nejraději?
„Do Mongolska. To je země mého srdce, byl jsem tam už asi devětkrát, je tam krásná příroda nezkažená průmyslem, řeky, ze kterých se dá pít – tak jsou čisté – a spousta ryb. Hlavně sibiřští lososi tajmeni berou dech. Po ulovení je změříme a zvážíme, vyfotíme a pustíme zpátky.“
Jak často rybaříte doma?
„Moc ne, ale teď jsem zase začal s Českou televizí natáčet pořad pro rybáře a tak na ně jezdím pracovně. Zrovna včera jsme byli na Pilském rybníce, lovili jsme v dírách v ledu. Bylo asi -14 stupňů a já měl ruce tak zkřehlé, že jsem ani cigaretu neudržel.“
Probouzíme zahradu: Co dělat právě teď?
Zahrada už jenom podřimuje, začínají se objevovat první poslové jara v podobě sněženek, jarních ocúnů nebo narcisů. Co je třeba udělat v prvních březnových…celý článek
