8°C
Houby jsou na naší planetě odjakživa. A sotva na Zemi vkročil i člověk, nemohly uniknout jeho očím. Už prastaří šamani před tisíci lety používali muchomůrky a lysohlávky, zatímco v krosně ledového muže Ötziho vědci objevili troudnatec a březovník. A jak je to dneska? K favoritům alespoň u nás rozhodně patří hřiby.
Hřiby si se stromy předávají potřebné látky
A právě za nimi se Arnošt Goldflam a Josef Polášek vydávají tentokrát. Sotva vlezou do lesa, narazí na hřib smrkový. „Pravák, nebo-li bílý hřib, který mají nejraději všichni houbaři,“ komentuje „úlovek“ mykolog Josef Šutara. Hřibovité houby jsou mykorhizní – to znamená, že žijí v symbióze s rostlinami nebo stromy.
Mykolog Arnoštu Golflamovi vysvětluje, které hřiby jsou chráněné a nesmí se sbírat Česká televize
Ta je u některých hřibů vázaná jen na některé druhy, třeba křemenáč březový rostě jenom pod břízami. „Ale právě hřib smrkový moc vybíravý není. Roste totiž i pod jinými stromy,“ vysvětluje pan Šutara a doplňuje: „Vlákna podhoubí obalují kořeny stromů a díky tomu si můžou navzájem předávat potřebné látky.“ „To ale ještě na počátku 19. století lidé nevěděli. Mysleli si, že jde o parazitizmus“, přisazuje si „tata“ Goldflam.
Pozor na "žlučák", zkazí celou smaženici
Ale hřib žlučový, jak už poznal Josef Polášek, dokáže svou chutí znehodnotit jakékoli jídlo. Nakonec ale přece jenom mají košík celkem plný, a tak můžou vyrazit do nedaleké hospůdky. Tentokrát Arnošt Goldflam připraví jednu francouzskou dobrotu.
Další díl cyklu „Na houby“ s Arnoštem Goldflamem vysílá program ČT2 v sobotu 25. února v 10:15.
