2°C
Marto, kdy jste se rozhodla pořídit si pejska?
Pejska jsem chtěla dlouho, ale vážně jsem o tom nepřemýšlela kvůli své práci. Pak jsem odjela na dovolenou do Thajska a přítelkyně našeho kytaristy, která si právě brala štěně, mi napsala email 'Hele, tak jsme byli u chovatelky a ještě je tam jedno štěně. Už je mu osm týdnů a nikdo ho nechce.' A nenápadně mi poslala fotku úplně maličké Katze.
Takže jste měla jasno hned?
U moře v Thajsku jsem se při pohledu na tu fotku úplně rozklepala a hned jsem psala chovatelce, jestli by mi fenku nemohla rezervovat, že se vrátím až za týden. Odpověděla mi, že to není problém, protože o tohle štěně stejně není zájem.
Vybrala jste si vy Katze, nebo spíš ona vás?
Hned jak jsem přiletěla do Německa, jela jsem autem za chovatelkou, která bydlela hodinu od Hamburgu. Byla tam dvě štěňátka – Katze a její sestra, kterou si nakonec vzal náš kytarista. Ta druhá fenka se ke mně moc neměla, ale Katze se ke mně vrhla, jako by jí šlo o život. Skoro jsem měla pocit, že ví, že si ji buď vezmu já, nebo nikdo.
Takže vás 'ukecala'...
Katze se tam na mě podívala a předvedla celý svůj program – od mazlení přes kňourání a něco vzdáleně připomínalo štěkání, koukání na mě těma obrovskýma očima… Nakonec mě ještě olízla a usnula mi na klíně - a já jsem věděla, že je moje.
Moc nechápu, proč ji nikdo nechtěl...
Má totiž hrozně málo fleků a takové Jack Russely skoro nikdo nechce, protože na výstavách nemají moc šanci.
Proč jste si vybrala právě Jack Russella?
Vždycky jsem chtěla nějakého loveckého psa, podle mě mají vtipný charakter. Protože hodně cestuji, je to rozhodně jednodušší s malým psem. Přemýšlela jsem o yorkšírovi. Táta má yorkšíra, ale to bych musela mít stejného, jako má on. To je velký pes uvězněný v malém těle.
Takže pes, který něco vydrží.
Nemohla bych mít psa, který na mě už za barákem kouká, že chce jít domů, nebo který se pořád klepe a pak mi umře na první chřipku. Dřív se mi dokonce Jack Russelové ani moc nelíbili, jednoho měla kamarádka a připadal mi až moc divoký. Ale pak jsem objevila Jack Russel Parson teriéra, což je stejná rasa, akorát s delšíma nohama. Jsou to strašně rozkošní a vtipní psi. A taky pořádně drzí.
Chodily jste s Katze na cvičák?
Ano, hned odmala jsem s ní začala chodit na cvičák. Všichni mi radili, že když jsem si vybrala teriéra, měla bych ho na cvičáku pár věcí naučit, protože jsou hrozně tvrdohlaví a dominantní… Tak jsme dva měsíce chodili dvakrát týdně na štěněcí výcvik, kde nás naučili spoustu věcí.
Co všechno Katze umí?
Dělala jsem s Katze agility (Psí sport, při němž se překonává série překážek - pozn. red.). Ale moc na to není, je totiž trošíčku srabík. Rovným tunelem proběhla, ale do zatáčky už se jí moc nechtělo, takže agility jsme moc dlouho nedělaly.
Zkusily jste něco jiného?
Potom jsme ještě chodily na výcvik pro lovecké psy. Probíhalo to tak, že jsme měly takovou tašku, do které se dávalo žrádlo a Katze ji musela přinést. Já jsem se musela tvářit, jako že z toho jím první. Ten pes tím musí pochopit, že to 'zvíře' nejdřív musí přinést pánovi a ten rozhodne, co se s ním stane potom.
Byly při výchově nějaké problémy?
Katze naštěstí není moc dominantní. Zato je ale hrozná hysterka. Když se po ní ožene pes, začne dělat randál, jako by ji někdo vraždil. A podobné to je, i když ji za něco trestám. Jinak je ale Katze samozřejmě hrozně fajn a čím je starší, tím je mazlivější, což se mi moc líbí. Ale samozřejmě je to ženská a je náladová.
Jak se to projevuje?
Občas, když má nějaké svoje zvláštní dny, nechce se moc kamarádit. Dala jsem jí jméno Katze, což je kočka, a někdy mám pocit, že se jí to trošku obtisklo do charakteru. Pokud chce ona, je všechno v pořádku, ale pokud nechce, nikdo ji nezajímá.
Trestáte ji, když něco provede?
Nebiju ji. Nanejvýš ji chytnu nahoře za kůži a položím ji na záda. Když vidí, jak se ta ruka blíží, už začne vyvádět. Jednou se dokonce položila na záda sama a strašně řvala. Bylo to samozřejmě na ulici a všichni si mysleli, že trápím psa. Snažila jsem se jim vysvětlit, že jí vůbec nic nedělám, že je jenom hysterická.
Hodně cestujete mezi Českem a Německem. Jezdí Katze s vámi?
Ano, hodně cestuje se mnou a také chodí skoro všude, kam jdu já. Beru si ji třeba i do restaurace nebo do kavárny. Je zvyklá, že jí hodím na zem šálu nebo bundu. Lehne si tam a je v klidu. Často s ní také jezdím autem a při tom žádný problém není. Má na sedadle svoji kožešinu a když jedeme nějakou delší cestu, lehne si na ni a tvrdě spí. Někdy s ní jezdím i vlakem a tam je taky opravdu zlatá, nikdo si jí skoro nevšimne. Letadlem s ní cestuji jen výjimečně, toho se ji snažím ušetřit.
Má ráda cizí lidi?
Nesnáší, když si někde v klidu pochrupkává a někdo cizí ji ruší a chce ji pohladit. To pak začne vrčet a nahání strašnou hrůzu. Někdy je to problém, protože část lidí si nechce dát říct.
Takže už někoho napadla?
Jednou ji nějaký opilec na ulici odmítl nechat být, dokonce už jsem ji musela začít bránit. Najednou po něm chňapla, což vážně nechci. Aby si náhodou nezafixovala, že je lepší rovnou chňapnout, protože to ji lidé opravdu nechají na pokoji. Přitom když ji vezmu do divadla, běhá tam a všechny zdraví a má je ráda.
Rozmazlujete ji?
Moc ne, ale je pravda, že ji nechávám spát v posteli. Někdy si jde v noci i sama lehnout k sobě do pelíšku. Ale ráno se stejně většinou přijde ke mně pomazlit, a dokonce chce i pod peřinu. Dělám si o ni starosti, jako by to bylo moje dítě. Někdo říká 'No a co, že je pět hodin sama doma?'. Ale já pořád přemýšlím, jestli Katze je, nebo není šťastná.
Upřednostňujete vařenou stravu, nebo granule?
Krmím ji granulemi, a přestože už je dospělá, dávám jí najíst dvakrát denně. Hlavní jídlo je sice večer, ale mám pocit, že když ráno vstane a než jde na procházku, dostane svých pár granulí, má mnohem lepší náladu. Vždyť já si taky ráda posnídám…
Vzala byste si i pejska z útulku?
Já jsem původně chtěla pejska z útulku, ale nakonec jsem si vybrala ji. Ale je to trochu podobné, protože ji nikdo jiný nechtěl. Jinak je myslím úplně jedno, jestli má pes papíry nebo nemá, hlavně že si s pánem dobře rozumějí.
Takže byste doporučila lidem, aby si vybrali psa z útulku?
Rozhodně! S bývalým manželem jsme byli na dovolené na Korsice a už třetí den jsme tam našli obrovského opuštěného vlčáka. Byl hubený a já jsem ho začala krmit. V té době jsme neměli psa, jen šest koček, tak jsme si ho nakonec vzali. Žil ještě 11 let šťastného života. Tito opuštění psi jsou hrozně hodní a vděční. Kdybych se někdy odstěhovala na vesnici, chtěla bych ještě jednoho pejska a toho už bych si určitě vzala z útulku.
Vzkážete něco lidem, kteří soutěží v nejPsovi 2010?
Tak rozhodně jsem moc ráda, že taková soutěž existuje. I když každý pes je nej... Vzkázala bych jim, aby byli přiměřeně hodní, podle toho, co ti jejich pejsci potřebují. Protože pes není módní doplněk, ale hlavně člen rodiny, který potřebuje lásku a zázemí. A taky aby je měli rádi až do smrti.
| Jak vznikal rozhovor |
|
|
|
