15°C
Jak žijí a loví?
Úhoř je nezaměnitelným rybím druhem už jen svým hadovitým vzhledem. Tvar a hladkost těla mu pomáhají nacpat se i do těsných překážek, kam by se jiná ryba nikdy nedostala. Úhoře běžně najdeme pod podemletými břehy, pod kameny, ve spleti kořenů a potopených stromů, v rozvalinách vodních staveb. Rád se rovněž zahrabává do bahna a písku, odkud mu vyčnívá jen hlava.
Úhoř je nelítostný noční dravec! Musí se před ním na pozoru každá malá rybka či drobnější vodní živočich. Mimo ryb požírá mlže, plže, červy, korýše, larvy vodního hmyzu a žabí pulce. Je rovněž mrchožrout a ve vodě likviduje uhynulé a utopené tvory. Do kořisti se zakousne silnými čelistmi a začne rotovat kolem své osy – sousto doslova vyrve z oběti a ihned je polyká. Dokáže naráz pozřít tolik potravy, kolik sám váží. Po nasycení se schová do úkrytu a tráví i několik dnů či týdnů.
K vyhledání kořisti mu pomáhá dokonalý čich. Pod vodou patří k nejlepším slídičům! Vhodnou potravu vyčenichá i na vzdálenost několika set metrů. Kromě toho je mrštným, rychlým a vytrvalým plavcem. Ani souš pro něj nepředstavuje vážnou překážku v tahu. Několikrát bylo zdokumentováno, že během migrace úhoři zdolávaly překážky v toku (hráze a splavy) obchvatem po břehu. To žádná jiná ryba nesvede!
Nástrahy a náčiní k lovu úhořů
Výběr nástrah na úhoře je celkem jednoduchý. Na háček můžeme napíchnout libovolnou nástrahu živočišného původu. Nejčastěji rybáři používají žížaly, živé či mrtvé rybky, larvy vodního hmyzu a pijavice. S úspěchem však lze použít i kousek lančmítu, krevetu nebo „uzrálý“ sýr.
Úhoř je silnou rybou a vyžaduje i silné vybavení! K jeho lovu využijeme kaprové pruty se smekacími navijáky a vlasci s pevností kolem 8 kg. Úhoře nezdoláváme jako jiné ryby. Nesmí se mu totiž povolit, protože se okamžitě zachytí v překážkách dna a pak se nepustí. Raději si nechá vytrhnout vnitřnosti, než by se dal vytáhnout z vody! Po zaseknutí je proto nutné rychle úhoře zvednout ode dna a silou ho dostat pod hladinu. Úhoř se kroutí, rotuje kolem osy, ocasem bičuje vlasec, ale pokud se nemá za co chytit, je téměř bezmocný. Na břeh se buď vyhodí zhoupnutím, nebo se podebere do prostorného podběráku s hustou sítí.
Úhoří položená: Je nejčastěji používanou metodou lovu „vodních hadů“ u nás. Montáž tvoří průběžná zátěž, zarážka a za ní ve vzdálenosti cca 30 cm je navázaný jednoháček. Po napíchnutí nástrahy na háček se sestava nahodí do vody a nechá se dosednout na dno. Vlasec se domotá a do průvěsu mezi očka se zavěsí číhátko (dá se však využít i moderní hlásič na kapry). Když úhoř vyčenichá nástrahu, bez otálení ji do sebe začne soukat. Jeho braní se projeví poskakováním číhátka (u akustického signalizátoru přerušovaným pípáním). Číhátko se s pauzami pomalu sune k prutu. Úhoří záběr je natolik typický, že jej rybáři popisují jako – „chůzi po schodech“. Když číhátko cinkne o prut, přichází čas k záseku a k následnému rychlému vytažení úhoře z vody.
Úhoří plavaná: Úhoři na výpravách za potravou rádi šmejdí v samém kraji vody. Není proto nutné nahazovat nijak daleko od břehu. K lovu na krátkou vzdálenost úplně postačí plavačková sestava, kterou tvoří splávek, vyvažovací zátěž a háček s nástrahou. Protože se úhoři chytají potmě, nesmíme zapomenout na osvětlení splávku chemickou svítící tyčinkou (knicklight). Záběry jsou podobné jako při lovu na položenou – úhoř hltavě požírá nástrahu a splávek se chvěje, přitápí, až se nakonec škubavě ponoří pod hladinu. Zásek! A rychle s „hadem“ na souš!
Chytání úhořů za teplých letních večerů má zvláštní kouzlo. Nabízí romantickou atmosféru při čekání, napětí při záběru i tvrdý souboj během zdolávání. To vše v krátkém sledu. Ulovení velkého „vodního hada“ je pro rybáře cenným vítězstvím, které nabízí bonus navíc – úhoří masíčko je totiž vyhlášená delikatesa!
Svatý Petr nechť je s vámi!
Specializované články o úhořovi: http://www.chytej.cz/clanky/ryba/uhor-ricni/
Více o životě úhoře a dalších rybách: http://www.chytej.cz/atlas-ryb/uhor-ricni/
