Nejprve ale varování: Co často chutná nám, může malým opeřencům naopak ublížit. Do krmítka tedy určitě nepatří uzeniny, bílé pečivo a chleba. Nebezpečná je pro ně i sůl (jediné zrnko např. ze slaného rohlíku může být pro drobnějšího zpěváčka smrtelné!).
Do krmítka nepatří ani ořechy a zrní, starší více než rok. Může být žluklé a takové poškodí ptáčkům ledviny a játra. Pokud bude venku víc jak -10 st. Celsia, nedávejte ptákům ani lůj. Ve střevech by jim ztuhnul a ublížil jim.
Čím svůj pěvecký sbor uctíte nejlépe?
Sýkorka modřinka, pěnkava obecná, zvonek zelený, dlask tlustozobý, čížek lesní: Tahle parta zpěváčků má společné chutě i jídelníček. Nejraději zobou olejnatá slunečnicová semena, ale zavděk vezmou i jinými – prosem, mákem apod. Kromě sýkorek, kterým se zavděčíme také lojovým závěsem, přijímají potravu nejen z krmítek, ale i ze země.
Vrabec domácí: Neposedného ptáčka nejvíce potěšíte pohankou. Dokáže jí na posezení sezobat i desetinu své tělesné váhy. Pochutná si také na ovesných vločkách a slunečnicových semenech.
Brhlík lesní: Kvůli ovesným vločkám a slunečnicovému semenu pravidelně sypanému do krmítka k vám přiletí i z velké dálky.
Kos černý: I když se to nezdá, dává přednost bobulím nebo jablku. Nejraději má jeřabiny a šípky, do krmítka zaletí i pro ovesné vločky. Jablko ozobe na větvích i na zemi.
Brkoslav severní: Toho do krmítka nepřilákáte. Je to typický bobuložravý pták, který u nás tráví zimu. Jeřabiny, šípky a jablka od nás ale přijme i v době největšího hladu jen tehdy, jsou-li přivázány na větvičkách stromů nebo keřů.
Strakapoud velký: Mimo zimní období se živí hlavně larvami parazitujícími na stromech. V zimě má rád lojový závěs a semena slunečnic – vždy v krmítku.
Přes zimu nesmíte ptáčky přestat krmit!
Krmit ptáčky začínáme ve chvíli, kdy je na zemi souvislá vrstva sněhu, nebo vytrvale sněží, je inverze a teploty kolem nuly. Když jednou začnete, nesmíte přestat. Vaši strávníci se rychle odnaučí hledat si přes zimu potravu jinde, takže budou na vaší péči naprosto závislí!