2°C
Jak žijí a loví?
Úspěch v lovu sumců spočívá v dobré znalosti jich životů. Předně si je třeba uvědomit, že sumec ve vodě patří k vrcholovým predátorům. Živí se převážně rybami všech druhů, ale nepohrdne ani obojživelníky, plovoucími hlodavci a mladým vodním ptactvem. Rád se přiživí i na uhynulých živočiších a zhltne třeba i mlže, pijavice a červy. Přestože jsou sumci hltavými dravci, dokážou být na druhou stranu obezřetní a plašší – platí to především pro velké a zkušené ryby.
Sumec je nejžravější v nejteplejším ročním období – přes léto. Sumci jsou typickými nočními tvory. Mohou sice zabrat i za bílého dne, ale čas jejich nejvyšší aktivity bývá od soumraku do svítání. Tehdy sumec vyjíždí z úkrytu a slídí po potravě. Při lovecké výpravě nevynechá ani mělčiny a samé okraje vody – právě tam obvykle objeví nocující rybky. Při orientaci mu slouží hlavně čidlo pohybu – tzv. postranní čára, která dravci pomáhá odhalit pohyb kořisti a naopak ho varuje před případným nebezpečím. Zrak má pro sumce podružný význam – oči jsou malé a zakrnělé, rozeznají maximálně světlo a tmu. Je to z toho důvodu, že ryba žije v nepříliš průzračných vodách a loví v noci. Za to ostatní smysly dělají ze sumce dokonalého predátora. Má skvěle vyvinutý hmat, čich a chuť. Hmatové a chuťové buňky má rozeseté po celém těle, jejich nejvyšší koncentrace bývá v okolí tlamy a na vousech, ale sumec je má třeba i na břiše, což znamená, že pokud se tělem otře o cokoli jedlého, je schopen kořist lokalizovat v naprosté tmě i v bahně a okamžitě jí pohltit. Potravu uchvátí prudkým výpadem z těsné blízkosti a mocným nasátím ji vcucne do prostorné tlamy. Tam ji rozdrtí kartáči zubů a ihned polkne.
Náčiní k lovu sumců
Jak bylo řečeno, sumec je naší největší rybou. Dorůstá délky přes dva a půl metru a může vážit i hodně přes metrák! Tuto skutečnost musíme zohlednit při výběru náčiní. Ať už se chystáme lovit jakoukoli technikou, musíme použít prut v délce 2,4 – 3,3 m s vrhací gramáží v rozmezí 100 – 1000 g. Ke kvalitnímu a pevnému prutu patří spolehlivý smekací naviják nebo multiplikátor s dostatečnou zásobou splétané šňůry. Zásoba šňůry na navijáku by měla být alespoň 150 – 200 metrů, neboť se často loví na velkou vzdálenost a zaseknutý sumec může udělat daleký výpad a není nic horšího, než když rybáři na navijáku zbývá posledních pár ovinů, které navíc hrozivou rychlostí mizí. Nosnost šňůry by měla být minimálně 50 kg (ale spíš víc), jen při sumčí přívlači, kde se počítá se záběry menších kusů, může mít poloviční parametry. K lovu sumců platí i masivní háčky a trojháčky, nejkvalitnější obratlíky, návazcové materiály a další potřeby. Sestava celé „výzbroje“ musí být silně dimenzovaná. Nikde neplatí tak doslovně úsloví: řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek!, jako právě při lovu sumců.
Suci se dají chytat rozličnými rybolovnými technikami a způsoby. Nejčastěji používanými jsou:
Sumčí přívlač – je aktivní metodou lovu sumců, která spočívá v lákání na vláčenou umělou nástrahu. Rybář opakovaně nahazuje na předem vytipovaná místa kovovou třpytku, wobbler (dřevěnou nebo plastovou napodobeninu rybky), umělou myšku ze srsti, nebo gumovou imitaci kořisti. Sumce vydráždí dopady a pohyb nástrahy vodou, a tak na ni zaútočí. Záběr bývá převážně prudký a neurvalý! Pokud má rybář spolehlivé a pevné náčiní, tak zaseknutého sumce po dlouhých a napínavých okamžicích dostane na souš. Naopak, pokud dravec odhalí nějakou slabinu v sestavě, často se stává, že šňůru utrhne a pláchne i s nástrahou. Rybáři zbudou jen oči pro pláč...
Sumčí položená s podvodním splávkem – je oproti přívlači pasivním způsobem lovu sumce. Přesto dokáže být nadmíru účinnou metodou. Nejdůležitějším faktorem je výběr vhodného místa. Sumci rádi hledají potravu podél zlomů dna mezi mělčinou a hloubkou. Právě tam by měly být umístněné nástrahy! Za nástrahu v tomto případě slouží shluk žížal a pijavic, živé či mrtvé ryby, halibutí pelety, dále kousky vepřových jater nebo plic. Při lovu sumců na položenou nejlépe využijeme spolehlivý třímetrový prut s vrhací zátěží do 300 g doplněný robustním smekacím navijákem nebo multiplikátorem s dostatečným návinem pevné pletené šňůry o nosnosti do 50 kg! Montáž, která dopadá na dno, tvoří průběžná olověná zátěž o hmotnosti 200-500 g (podle tahu proudu), pevná karabina, podvodní splávek a pevnostní návazec s jednoháčkem (při lovu na červy a pelety) nebo trojháčky (při lovu na rybky). Záběr bývá většinou pomalý a plynulý. Sumec nasaje potravu a pomalu pluje pryč. Rybář zasekává okamžitě. Sumec tak bude spolehlivě chycený v tlamě a nikoli až v žaludku nebo v citlivých vnitřních orgánech.
Lov na bójku – je v našich podmínkách nejčastěji používanou metodou lovu sumce. Za nástrahu se výhradně používá živá rybka. Způsob spočívá v ukotvení nástrahy na hladině pomocí dvou plováků. Jedním z nich je velký splávek jako součást lovné sestavy a druhý je pomocná kotevní bójka, která je ukotvena pomocí zátěže na dně. Bójka je navíc tenkým vlascem propojena se splávkem, pod kterým se pohybuje nastražená rybka. Celý trhací systém je až ke špičce prutu pevně vypnutý. Prut při lovu na bójku musí být postaven téměř kolmo, aby bylo tohoto maximálního vyšponování šňůry dosaženo. Proto se rukojeť prutu zasune do speciálního stojanu. Splávek nad rybičkou neslouží jako indikátor záběru, s jeho pomocí se pouze nastavujeme hloubku, ve které se bude nástražní ryba pohybovat. Záběr identifikujeme ohnutím či narovnáním špičky prutu. Za tím účelem se ke koncovému očku prutu připíná rolnička nebo chemické světélko - tyto pomůcky odhalí rybáři zájem dravce o nástrahu. Při útoku dravce se některý z volných hrotů trojháčku na rybce zachytne v jeho tlamě a hned po záběru praskne propojovací vlasec mezi bójkou a splávkem. Sumce tak zdoláváme jen se splávkovou částí sestavy, zatímco kotevní bójka dál zůstává na hladině.
Lov s vábničkou: Vábnička – tolik diskutovaný kousek dřeva. První zmínky o něm pochází z Maďarska, kde se tomuto kouzelnému dřívku říká „kuttjer“. Dosud nikdo uspokojivě nevysvětlil, proč zvuk vydávaný vábničkou tolik láká velké i malé sumce. Sumci jsou tímto zvukem natolik vydrážděni, že doslova napadají vše, co jim přijde do cesty. Není ale vůbec jisté, zda sumce vůbec dráždí tento zvuk nebo tlaková vlna, kterou vábnička vytváří. Ať už je tomu jak chce, jisté je, že takto lze lovit sumce velmi efektivně a cíleně. A pokud se naučíte správně zacházet s echolotem, můžete si vybrat i velikost lovených ryb. Jednoduše tak, že k malému sumci nástrahu nespustíte nebo naopak, nástrahu vytáhnete z míst, ve kterých se právě pohybuje a přemístíte ji k rybě větší.
Samozřejmě existuje celá řada dalších způsobů a variant, jak lovit a ulovit sumce, např. chytání na koncový splávek, s tyčovou bójkou, vyvazovaná, hrábě, lanovka apod.
Při použití jakéhokoli způsobu lovu nesmíme zapomínat, že sumec je velmi tvrdý a houževnatý soupeř! Je to jediná naše ryba, která dokáže rybáři vzdorovat celé hodiny a pro své osvobození umí vyvinout neuvěřitelný odpor. Podcenění této skutečnosti, spolu s nedostatečným materiálním vybavením se vymstilo už řadě kolegů. Nebuďte jako oni! Svatý Petr nechť je s vámi!
Specializované články o sumcařině: http://www.chytej.cz/clanky/kategorie/sumcarina/
Diskuze o sumcařině: http://www.chytej.cz/diskuze/sumcarina/
Fórum o sumcařině: http://www.chytej.cz/forum/kategorie/sumcarina/
Instruktážní filmy a knihy týkající se lovu sumců:
DVD o sumcařině - bestseller: http://www.rybarskefilmy.cz/ID00004/dvd-chytame-sumce-s-davidem-havlickem-od-a-do-z-183-minut/
Kniha o sumcařině: http://www.rybarskefilmy.cz/ID00161/kniha-sumec-zivotni-vyzva-autor-david-havlicek/
